O PŮVODU JMÉNA  MORAVIČANY

 

Původ jména Morava je dodnes obestřen záhadou. Není jisté, zda pochází z jazyka keltického, německého či jazyků slovanských. Pokud však budeme vycházet z koncovky -ava, zjistíme, že se často vyskytuje ve slovanských jménech řek a území (Vltava, Otava, Orlava, Oskava, Olšava, Opava atd.). S říčním jménem Morava se potkáváme také např. v Srbsku, kde teče srbská a bulharská Morava, také v Čechách a jinde. Území se tedy jistojistě jmenuje podle řeky Moravy. Moravany byli z počátku nazýváni jen lidé sídlící na březích Moravy, později se tento název rozšířil.
Význam slova Morava pak může souviset se slovem moře. V Bulharštině pak slovo Morava znamená louku. V Ruštině znamená slovo Murava drn. To říká, že řeka Morava snad pramení v oblasti lučinaté či drnovité. Tím také vysvětlujeme význam místních jmen jako Moravany, Moravice, Moravsko, Moravičany, apod.

 

 

 

 

 

 

 


STŘÍPKY Z HISTORIE

 

První písemná zmínka o Moravičanech je z roku 1200, kdy je na jedné listině     uveden jako svědek Búz z Moravičan. Listina je sice podvržená, ale

zachycuje stav kolem r. 1200. Búzovci, kteří měli majetek také v Lešanech,

 vytvořili koncem 13. a počátkem 14. století nevelké panství kolem

nově postaveného hradu, který po nich nese jméno. Prvním majitelem hradu

byl Búz z Búzova kolem r. 1317.

 Roku 1249 se objevuje v historických pramenech Zpytat z Moravičan.

 

Použito materiálu  z Moravičanského zpravodaje – autor Jaroslav Kunstfeld

 

 

 

 

 

MORAVIČANY

Moravičany leží na konci toku říčky Třebůvky, která ústí pravostranně do řeky Moravy. Od první zmínky tohoto názvu uplynulo letos 805 let. Jinak hodnověrněji 756 let. Ale i tak jsou Moravičany třetí nejstarší na severozápadní Moravě (po Žadlovicích – 1078 a Mohelnici – 1140).
Tisícem obyvatel početná obec zaujímá rovinatý prostor v sousedství Mohelnice a Loštic. Nad rovinou ji zvýrazňují dva moderní hydroglobusy a rovněž hranolovitá kostelní věž, dosahující výšky 50 m.
Obec proslavily archeologické výzkumy, které odkryly předhistorické osídlení. Byly nalezeny stopy po dávných pohřebištích, osadách i po hradišti. Vykopávky se soustřeďovaly ve farní vlastivědné jizbě, aby nakonec obohatily mohelnické muzeum.
Při soupisu kostelních předmětů se podařilo odhalit zvláštní nález, dosud opomíjený. Vzrušil historiky umění i jeho příznivce. Nalezla se dosud nepovšimnutá relikvie sv. Mauricia, gotického původu z první třetiny 14. století. Je to torzo vztyčeného předloktí s rukou, držící mezi prsty drobnou oválnou schránku. Sochařský výtvor z pozlacené směsi je nesmírně vzácný.

Z osudů Moravičan  během feudální doby
Nejdříve se objevil doličný název v přídomku vladyků, vystupujících za svědky. Jako první vystoupil z přítmí Búz de Morauiczan v markraběcím zápise k r. 1200. Druhým byl v jiné listině z r. 1249 svědek Spytata de Morawiczan. Moravičany náležely před r. 1355 pod hrad Bouzov, kdy byl v deskovém vkladu zapsán Ješek z Vildenberka a Bouzova.
K odloučení vsi jako drobného statku od tamního zboží došlo vkladem za Beneše z Bouzova. Již pět let předtím je znám plebán Jakub (kněz). Svědčí to o existenci kostela. Přes krátkodobého nástupce převzal majetek litomyšlský biskup Albert ze Šternberka. Ten věnoval ves Moravičany se svobodným dvorem v r. 1389 Kartuziánskému řádu, jím založeného v Tržku u Litomyšle. Zmíněný dvůr přešel pak prodejem do poddanských rukou. Zachovaná pečeť má letopočet 1646 a v okruží nápis PECZET DIEDINY MORAWICZAN. Znamením je nakročující kohout.
Je zaznamenáno, že projížděla a zastavila se v Moravičanech (1754 ) císařovna Marie Terezie. V tomtéž století za císaře Josefa II. došlo ke zrušení kartuziánského řádu. V důsledku toho se rozdělil dvůr (1786). Vznikla činžovní ves Tkanovice se 16 domy a 54 dušemi. S panstvím převzal Moravičany státní Náboženský fond. V nich žilo 567 obyvatel v 89 domech. Brzy nato se stali novou vrchností Fürstenberkové, a to od r. 1807 až do konce feudální doby.
Když se poddanská ves vymanila z vrchnostenské správy, stala se samosprávnou obcí v mohelnického okrese. Nadále měla zemědělský charakter s rozvíjejícím se polařením a chovem dobytka. Olomoucko-třebovská dráha, otevřená v r. 1845, nezřídila zde ani zastávku.

Co přinesla další doba do konce 20. století
Během druhé poloviny 19. století docházelo k větší vybavenosti obce. Přibyla budova školy se dvěma třídami, rozšíření hřbitova, místní záložna, železný silniční most přes Třebůvku, dobrovolný hasičský sbor. Zřídila se konečně železniční zastávka (1890), a u ní obecný hostinec poštovní úřad, rolnické mlékařské družstvo a mlékárna. Vozová cesta do Loštic se přestavěla na prašnou silnici (1895). Na konci r. 1900 bydlelo v obci 780 obyvatel, z nichž se 8 hlásilo k německé obcovací řeči. Z toho připadlo na Tkanovice 20 domů, 101 osob, včetně čtyř německé národnosti.
Železniční zastávka se přebudovala na stanici s nádražím. Před válkou se zavedla elektřina.
Hned po ní došlo k vykoupení 21 ha farských pozemků. Jimi se podělili nájemci.
Ve 20. letech se otevřela sokolovna a Lidový dům. Při zdvojkolejňování dráhy (1924) se postavila dnešní výpravní budova s názvem Moravičany – Loštice. V r. 1930 měla obec 174 domů, 929 obyvatel, z nichž se 21 hlásilo k německé národnosti. Tehdy se oficiálně vedly ještě Tkanovice jako osada.
Při záboru pohraničí na počátku října 1938 přišly Moravičany do německé okupační zóny. Protesty proti tomu vrátily obec zpět „druhé“ republice. Po této epizodě, trvající do konce listopadu, byla připojena k litovelskému okresu, u něhož setrvala do konce války.
Před jejím koncem (1944) zastavila provoz družstevní mlékárna, a to z rozhodnutí ministerstva zemědělství. Ten pak převzala palonínská mlékárna. Roční maximum přijatého mléka činilo 505 tisíc litrů (1937). Tehdy vyrobila 21 tisíc kg másla a 25000 kg tvarohu.
Zbývá dodat, že na začátku I. republiky se usadila v Moravičanech malá továrna na dřevěné zboží. Prosperovala a byla znárodněna (1949). Nastoupil pak jiný výrobní program.
V 50. letech se začal bagrovat na loukách štěrkopísek a těžba se dále rozšiřovala.
Osudový zvrat v zemědělských poměrech nastal, když se ustavilo zemědělské družstvo (1956), sdružující 66 členů. Vybudovalo zkraje provozní stavby pro dojnice a pro prasnice. Sloučením se sousedním doubravickým družstvem (1960) se výměra rozšířila ze 429 ha na 790 ha. Zvolil se také příznačný název JZD Morava. Provozní areál se zvětšoval.
To již nastoupil postupný útlum živností. Jediný průmyslový závod přešel na výrobu menšího nábytku. Otevřela se nová školní budova se třemi třídami (1966).
V 70. letech se uskutečnilo vodohospodářské dílo s úpravou toku Třebůvky, rekonstruovala se sokolovna, pohostinství (tzv. Dělnický dům). Spojené družstvo Morava vstoupilo do tvořícího se velkého ekonomického celku se sídlem v Lošticích. V Moravičanech se pak dobudovávala farma. O dva roky později došlo ke sloučení s dřívější obcí Doubravice a její osadou Mitrovicemi (22. 1. 1976). Rekonstrukcí a dostavbou se vytvořil velký závod s nábytkářskou výrobou (1978). Zaměstnával přes 200 pracovníků. Moravičany se konečně dočkaly vybudování nákupního střediska (1986).
V 90. letech nastaly změny privatizací. Moravičanská farma se stala součástí zemědělské akc. společnosti, vzniklé transformací loštického ekonomického celku. Výrobní zaměření se přehodnotilo. Privatizace postihla také průmyslový závod. Prodělal výrobní útlum. Nakonec zašla i dočasná výroba oděvních součástí. Vzniklo pár podnikatelských aktivit. Postavily se další rodinné domy. Mimo území obce se dále rozšířilo Moravičanské jezero a dosáhlo rozlohy 92 ha. Přírodní rezervací bylo vyhlášeno v r. 1995. Nyní slouží k rekreaci a k rybaření. U jižního břehu je čerpací stanice s úpravnou.
Největší pamětihodností Moravičan je pozoruhodný areál kostelní. Je v samé blízkosti předhistorického hradiště u Třebůvky. Jeho centrum tvoří starobylý kostel, jedna z nejcennějších sakrálních staveb v regionu. Je gotického a renesančního původu. Na svorníku klenby kněžiště je dokonce znak Šternberků. Nad vchodem má pak vročení 1615. Uvnitř je řada náhrobníků rodu Bítovských, pánů na Doubravici (zemř. 1549 až 1586) a rovněž jejich podzemní hrobka.
V sousedství stojí fara pozdně renesanční architektury s hospodářskými křídly, s altánkem v její zahradě. Dlouhá ohradní zeď je opatřena vstupní bránou s edikulou. Zvnitřku při ní je kaple s kněžskou hrobkou. Areál pak doplňuje již vně ohrady stará patrová školní budova. Svému účelu přestala sloužit. Hřbitov je novějšího založení.
Text a foto:
Ing. Čestmír Höll

Zdroj : http://www.ityden.cz/index.php?ID=2380&basket=47c5f57d16348f4f6e3537be67ec0255

 

Marta Čížková – Hanácký kroj – v Prostějově 1940

( úryvek )

… Na rokávce bévale hanácky parádnice doméšlevy a mivale jich nekolekere, e šestere. V země si dávale šate do richtiko. Prale, škrobile a žehlele, řasele sokně a štipale rokávce a šele. S nachestanó parádó se moselo vestačet cely lito a na takovy rokávce nebévalo v litě kde. Na všedni chozeni se rokávce neštipale a limečke se taky jenom trocho vešivale. … O rokávech a pentlách o nich spivá hanácká pěsnička z Moravičan (Vehlidal str. 186):

Néni hezčéši panenky v celé dědině,
jak ta naša Marijána dyš se umyje.
Má rukávy vyškrobeny tajak pergamin,
Chodi za ňó kancelářský, to je gavalir.
Křópalova s Vitkovó, to je jedna pára,
podvazujó svy rukávce červenéma pantlama,
červenéma podvazujó a biléma vážó,
jedna druhé povidajó, co svém milém skážó
.

 Na této okázce se mužem poočet, že Hanáci se pře spiváni nedrživale nářečó. …

Encyklopedie mostů

v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Dušan Josef

Obec Moravičany se nachází jihozápadně od města Mohelnice. Zdejší most, který překonává říčku Třebůvku, pochází z roku 1888, a je tak nejstarším železným mostem v okrese Šumperk. Projektantem i zhotovitelem mostu byla slavná moravská firma bratří Kleinů. Nosnou konstrukci mostu tvoří dva železné nýtované parabolické nosníky o výšce 3,95 metru. Spodní mostovka je tvořena ze sedmi nýtovaných příčníků a pěti podélníků z I č. 24. Původně byla mostovka ze "zorés" želez, ale ta byla v roce 1985 nahrazena železobetonovou deskou. Rozpětí mostu je 30,60 metru, výška nad terénem činí 3,90 metru a šířka mostu mezi obrubami je 3,60 metru. U mostu je zajímavé a málo obvyklé horní zavětrování.

 Zdroj : http://www.libri.cz/databaze/mosty  

návrat