Povodňová situace v roce 1997

VÝSLEDNÁ ANALÝZA METEOROLOGICKÝCH PŘÍČIN

Mezi povodňové projevy oběhu vody, které se mohou prostoru střední Evropy nahodile vyskytovat s rozdílnou mohutností a schopností škodit, patřila i povodňová pohroma červenci 1997. Tehdy postihla dílčí části státních území Rakouska, České republiky, Polska, Spolkové republiky Německo a Slovenska.

Počáteční meteorologickou příčinou této povodňové situace ve střední Evropu byla zvlněná studená fronta, jejíž postup od jihozápadu se prostoru Alp zpomalil a studený vzduch se údolím řeky Rhôny dostal do severozápadního Středomoří. Vytvořila se prohlubující se tlaková níže [cyklona], která při svém přesunu k severovýchodu byla zdrojem vydatných srážek, zvláště ve východní části ČR a jižního Polska. Postupující tlaková výše z Azorských ostrovů k jižní Skandinávii zablokovala další postup této tlakové níže a ovlivnila tak její směr, takže setrvávala ve stacionární poloze nad jižním Polskem. To bylo další meteorologickou příčinou, která vedla k historicky výjimečně dlouhému trvání vydatných srážek na území ČR s následkem vzniku první povodňové epizody dobu od 4. do 8. července 1997.

Mezi tlakovou výší a níží do šlo k výraznému zesílení tlakového gradientu zároveň se zvýšením rychlosti větru ze severních směrů. V důsledku toho se významně projevil návětrný efekt na severně a severovýchodně orientovaných svazích hor severní části ČR.

U druhé srážkové epizody byla meteorologická situace zpočátku odlišná, později, tj.17. července však vedla ke splynutí dvou frontálních systémů, z nichž jeden postupoval přes střední Evropu a druhý přes západní Středomoří k východu. Pak byl až do 21. července další vývoj atmosférické situace již velmi podobný prvnímu případu. Tato epizoda byla však srážkově mírnější, její srážkové úhrny dosahovaly pouze 30 až 50% hodnot epizody první.

Při srovnání meteorologických příčin obou povodňových epizod lze pozorovat jejich nápadnou souvislost,která vyplývá ze známých vlastností atmosféry, kdy rozmezí několika týdnů mají cirkulační procesy někdy tendenci do určité míry se opakovat. Z hlediska hydrosynoptického je setrvání povodňové cyklony oblasti jižního Polska po dobu pěti dní zcela ojedinělé, od začátku tohoto století se tato situace nikdy nevyskytla. Jde rovněž o dosud největší naměřené srážkové úhrny s takovým trváním na území ČR za posledních 120 let.

Na příkladu zakreslených trajektorií historických povodňových cyklon období několika jednotlivých dní před dnem kulminace historických povodní Odry v Bohumíně se prokázalo, že jde o tzv.jižní cyklony, z nichž většina postupuje po dráze Vb, tj. ze severní Itálie do jižního Polska.

EXTREMITA SRÁŽKOVÝCH PROCESů

Ústav fyziky atmosféry AV ČR prokázal, že pole řady meteorologických veličin, charakterizujících procesy nutné pro vznik srážek ve volné atmosféře, období červencových povodňových epizod nabývala hodnot blízkých k extrémním. Vývoj srážek vznikl však jenom kombinací těchto veličin.Z toho vyplývá, že přesnější kvantitativní vymezení pravděpodobnosti výskytu extrémních situací se musí opírat o vícerozměrnou pravděpodobnostní analýzu, nikoliv o určování pravděpodobnosti výskytu hodnot jednotlivých veličin.

Dostatečně přesná a čase i prostoru lokalizovaná předpověď extrémních srážek je pro současné meteorologické prognostické modely z hlediska zájmů varovné povodňové služby jedním z nejzávažnějších problémů. Modelové přístupy řeší tyto potřeby zatím částečně, a to přímou operativní aplikací srážkových úhrnů. Výše zmíněné poznatky však prokazují, že bude žádoucí podpořit modelovou předpověď dalšími argumenty tzv.postprocessingu založeném nejlépe na statistické analýze vícerozměrné pravděpodobnosti hodnoty předpovídaných srážek.

Za zcela mimořádný lze považovat plošný rozsah vícedenních srážek s dobou opakování od 500 do 1000 let oblasti severní Moravy. Extremita denních a dvoudenních úhrnů nebyla již zdaleka tak výrazná.

V pořadí první povodeň byla způsobena zcela mimořádnými, souvislými a vydatnými dešťovými srážkami od 4. do 8. července zejména oblasti Beskyd, Jeseníků, Orlických hor, Krkonoš, Jizerských hor a Českomoravské vrchoviny.

Srážky s nižší intenzitou se opakovaly od 18. do 24. července s výjimkou Krkonoš, kde byly naopak mnohem intenzivnější.

Jednodenního úhrnu přes 100 mm dosáhlo v červenci 50 stanic, tj. 6,5 % z celkového počtu. Z toho pouze pět případů nastalo při druhé povodňové epizodě, a to v Krkonoších. Vůbec nejvyšší denní úhrn naměřila automatická stanice Krkonošského národního parku na Studniční hoře v Krkonoších, a to 289 mm dne 19. července 1997 a 226 mm 7. července 1997. Další nejvyšší denní srážky byly naměřeny na severní Moravě, především v Beskydech (Lysá hora 234 mm,·Šance 230 mm, Frenštát p. Radhoštěm 206 mm) a oblasti Hrubého Jeseníku (Zlaté Hory – Rejvíz 214 mm, Vidly 199 mm). Extrémní úhrny této oblasti se vyskytly převážně 6. července, ojediněle 7. července. Úhrn přes 130 mm se mimo severní Moravu vyskytl jen v Krkonoších. Mimo již zmíněnou Studniční horu to byly Pomezní Boudy (180 mm)a Pec pod Sněžkou (133 mm) 6. července, Labská Bouda 134 mm 18. července. Srážky v Krkonoších jsou pozoruhodné i relativně velmi nízkými hodnotami naměřenými na stanici Sněžka, opakovaně potvrzenými polskou stranou.

Dvoudenní úhrny přes 300 mm byly naměřeny od 6. do 7. července severní části Hrubého Jeseníku (Zlaté Hory – Rejvíz 359 mm, Jeseník 356 mm, Vidly 349 mm, Heřmanovice 305 mm), dále v Beskydech (Lysá hora 339 mm,·Šance 329 mm) a oblasti Králického Sněžníku (Staré Město Kunčice 324 mm).V Čechách byl tento vysoký úhrn překročen jen na stanici Studniční hora, a to při obou povodňových epizodách (371 mm od 19. do 20. července 1997 a 368 mm od 6. do 7. července).

Třídenní úhrny vyšší než 500 mm byly naměřeny na stanicích Šance (537 mm) a Lysá hora (510 mm) během první povodňové epizody ve dnech 5. až 7. července 1997. V Čechách nejvíce srážek zaznamenala Studniční hora v Krkonoších při druhé povodňové epizodu (441 mm, 18. až 20. července).

Nejvyšší čtyřdenní úhrny byly naměřeny na stanicích Šance (602 mm)a Lysá hora (586 mm)ve dnech 5.až 8. července. V Čechách nejvíce napršelo na Studniční hoře, a to 478 mm ve dnech 18. až 21. července. Pětidenní až sedmidenní úhrny se již podstatně nelišily od čtyřdenních.

Tabulka 4 uvádí měsíční úhrny srážek vyšší než 600 mm.V porovnání se pohybovaly od 300 do 600 % dlouhodobého normálu. Nejvyšší měsíční úhrn zaznamenala Lysá hora na hřebenech Beskyd (812 mm), nejvyšší odchylku od normálu vykazovala stanice Jeseník, cca 600 %.

Tab.4 Úhrny srážek větší než 600 mm za červenec 1997

Název srážkoměrné stanice

Úhrn [mm ]

Normál 1901/50

Procento normálu

Normál 1961/90

Procento normálu

Lysá hora

812

213

381

197

412

Šance

805

 

 

 

 

Zlaté Hory -Rejvíz

722

142

508

 

 

Jeseník

697

116

601

 

 

·Špindlerův Mlýn a Labská bouda

672

 

 

 

 

Praděd

661

 

 

157

421

Pomezní Boudy

661

 

 

 

 

Morávka a Uspolka

658

 

 

 

 

Vidly

639

 

 

 

 

Morávka

636

179

307

 

 

Ramzová

627

 

 

 

 

Bělá pod Pradědem

624

 

 

 

 

Frenštát pod Radhoštěm

624

128

486

 

 

Rajnochovice

612

112

546

 

 

Heřmanovice

602

135

446

 

 

Měsíční srážka na Pradědu byla 622 mm, což je cca 450 % průměrné červencové srážky a 50 %průměrné celoroční srážky.

Měsíční úhrny srážek červenci 1997 na velkých povodích ČR ve srovnání s červencovým normálem dokumentují oproti normálu vysoký stupeň zasažení povodí Odry (400 %), Moravy (360 %) a Dyje (340 %), u povodí Labe pak 230 % a povodí Vltavy 160 %.

ODTOKOVÁ ODEZVA

Odtoková odezva povodích, na jejichž plochu spadly během několika dnů historicky poměrně obrovské objemy srážek, měla v horních úsecích Moravy, Odry a Labe charakter rychlých a ničivých horských povodní, zatímco na střední a dolní Moravě šlo již o povodně nížinné se škodlivými rozsáhlými záplavami, místy až několik kilometrů širokými.

Průtokové vyhodnocení se vymykalo běžným postupům vzhledem k četným morfologickým změnám koryt toků, složitým hydraulickým podmínkám proudění i mimoříční síť, přelévání a devastaci ochranných hrází, destrukci či poškození některých vodoměrných objektů aj. Přímá měření mohla být prováděna jen ve velmi omezeném rozsahu a řadě staničních profilů bylo třeba věrohodně nahradit neúplné a chybující údaje. V některých tratích toků byly hodnoty povodňových průtoků výrazně ovlivněny rovněž i manipulacemi na vodních dílech.

Velkoplošné vydatné srážky a průchod povodňových vln v údolních nivách způsobily významné změny i v sezónním režimu podzemních vod. Zaplavením jímacích zařízení podzemních vod a následnou kontaminací byla omezena jejich funkce, což narušilo zásobování obyvatel pitnou vodou. Vysoké stavy hladin podzemních vod znesnadňovaly čerpání ze zaplavených objektů, ohrožovaly stabilitu základů staveb a mnohdy přispěly k jejich destrukci. Rovněž řada pozorovacích vrtů byla vyřazena záplavami z provozu, což ztížilo bilanci změn množství zásob podzemních vod.

U tak výjimečných povodňových jevů je třeba odtokovou situaci zdokumentovat v komplexním pojetí a s maximální možnou spolehlivostí i přes veškeré obtíže s tím obvykle spojené (průtok mimo koryto, zničené limigrafy aj.). Údaje takto získané kromě toho, že jsou východiskem pro celou řadu návazných opatření, projektů a činností, mají pronikavý vliv na investiční politiku při obnovu krajiny, jakož i na posuzování zranitelnosti sociální a ekonomické sféry za podobných povodní. Tento přístup však podmiňují i další zájmy, například:

•zpřesnění návrhových maximálních průtoků,

•navrhování protipovodňových opatření strukturálních (opravy ochranných hrází, návrhy řízených rozlivů poldrech aj.)i nestrukturálních (varování a předpovědi, zpřesňování povodňových plánů aj.),

•usměrňování dalšího hospodářského využívání krajiny a územní výstavby ve vztahu k dosahu povodňových rozlivů,

•strategie pojišťování proti povodním,

•zajištění zdrojů pitné vody pro zásobování obyvatelstva v průběhu povodňových záplav.

Odtoková odezva v mnoha profilech dosáhla největších hodnot za celou dobu pozorování. Pozornost při vyhodnocování se soustředila zejména na první povodňovou epizodu od 4.do 8. července, která byla na většině postiženého území z hlediska havarijních účinků vytvořených povodňových vln mnohem významnější.V tabulce 5 je uveden přehled objemů spadlých srážek a celkového odtoku k vybraným charakteristickým profilům v povodí Odry, Moravy a Labe.

Tab.5 Přehled objemů srážek a odtoků na hlavních povodích v průběhu první epizody 4. až 8. července 1997

Profil

Tok

Plocha povodí [km2]

Srážky

Odtok

Koeficient odtoku

[mm]

[mil. m3]

[mm]

[mil. m3]

Svinov

Odra

1615,12

270

436

135

218

0,50

Děhylov

Opava

2039,11

240

489

113(*)

230(*)

0,47(*)

Bohumín

Odra

4662,33

267

1245

164

765

0,61

Olomouc

Morava

3322,07

193

641

91

302

0,47

Dluhonice

Bečva

1598,79

271

433

152

244

0,56

Strážnice

Morava

9146,92

185

1692

82

750

0,44

Týniště nad Orlicí

Orlice

1590,75

145

232

60

95

0,41

Přelouč

Labe

6432,20

111

714

33

212

0,30

(*) Ovlivněno manipulacemi na nádržích Slezská Harta a Kružberk. Za “přirozeného režimu ”by odtoková výška činila cca 135 mm, odtokový koeficient by dosahoval hodnoty 0,56. V nádržích se zachytilo přibližně 45 mil. m3 vody.

Vydatné srážky, jež zasáhly území o rozloze několika tisíc km2, a jejich neobvyklé, téměř pětidenní trvání vedlo k nepříznivému střetávání povodňových vln na soutocích (např.Moravy a Bečvy) a k postupnému nasycení povodí s následným intenzivním zvětšováním soustředěného povrchového odtoku z povodí. Pro výpočet množství srážek bylo využito prostorového modelu, který vznikl v digitálním prostředí geografického informačního systému (GIS) promítnutím souřadnic jejich bodových pozorování do pravidelné mříže 1000krát 1000 m orientované souhlasně s osami souřadnicového systému S-JTSK. Model byl omezen na okrajích liniemi reprezentujícími digitalizovaný průběh rozvodnic. V jednotlivých bodech (pixlech) rastrové základny modelu byly hodnoty množství srážek ze zjištěných měření interpolovány.

V prostředí GIS byly vyhodnoceny též ukazatele předchozích srážek, které se před povodněmi pohybovaly v postižených územích v průměru od 20 do 60 mm. Vyšší hodnoty předchozích srážek se vyskytovaly v oblasti Beskyd, Jeseníků a v povodí Orlice. Zvláště srážky 30. června až 1.července v povodí Odry a horní Moravy (20 až 40 mm, výjimečně i 70 mm) zmenšily retenční kapacitu povodí. Byly většinou zadrženy v půdě, přičemž jejich odtoková odezva byla nevýrazná. Rovněž srážky 3. července sytily významně půdní prostředí. Průtoky v řekách byly mírně zvýšené; v povodí Odry se pohybovaly začátkem července mezi hodnotami 240-až 270denních vod, v povodí Moravy a Labe mezi hodnotami 150-až 180denních vod.

Základním podkladem pro kvalitní vyhodnocení průtoku ve vodoměrné stanici je obvykle věrohodný záznam časového průběhu vodních stavů, jakož i vztah mezi vodním stavem a průtokem, tj. měrná křivka průtoků (MKP). Vlivem velkých rychlostí docházelo ke změnám koryt a jejich průtočné kapacity, k podemletí břehů, a následně i k poškození nebo i totálnímu zničení řady vodoměrných stanic, to znamená, že neexistoval záznam o vodních stavech nebo byl nepoužitelný pro vyhodnocení. V tabulce 6 se uvádí přehled některých těchto stanic. Jde o stanice s poměrně malou plochou příslušného povodí, jejichž lokalizace odpovídá místům s nejvydatnějšími srážkami a průtoky.

Tab.6 Přehled zničených či vážně poškozených vodoměrných stanic

Stanice

Tok [km2]

Plocha povodí

Poznámka

Mnichov

Černá Opava

51,46

zničení

Železná

střední Opava

54,28

zničení

Karlovice

Opava

167,96

poškození

Malá Morávka

Bělokamenný potok

16,50

poškození

Morávka pod přehradou

Morávka

63,30

zničení

Řeka

Řeka

12,12

poškození

Lipová

Staříč

34,00

zničení

Vlaské

Morava

96,15

zničení

Jindřichov

Branná

90,28

zničení

Albrechtice

Moravská Sázava

35,52

poškození

Některé další stanice byly úplně zaplaveny nebo měřicí přístroje byly porušeny z jiných příčin, takže ani v těchto případech nebylo možno v určitých dnech záznam o vodních stavech využít. Mnohé vodoměrné stanice v zasaženém území neměly měrnou křivku průtoků pro tak vysoké vodní stavy zpracovány, a proto bylo nutno tyto údaje vypočítat.

V průběhu povodní (zejména v období 6. až 14. července) bylo provedeno 85 úplných hydrometrických měření průtoků a cca 40 neúplných (převážně měření povrchových rychlostí plováky). Záznamy automatických měřicích stanic a limnigrafů byly průběžně kontrolovány a vyhodnocovány (průtoky hodinové, denní, kulminační). Tuto standardní činnost ČHMÚ však často podstatně ztížil nesnadný přístup k vodoměrným objektům, po škození spojů a elektrických vedení, přerušení dopravy aj.

Pro podrobné hodnocení parametrů povodňových vln byla vybrána (s ohledem na reprezentativnost, kvalitu získaných záznamů aj.) z celkového počtu stanic v postižených oblastech zhruba jedna třetina, tzn.47 vodoměrných stanic.

U řady vodoměrných stanic v úsecích toků s rozsáhlými rozlivy anebo s výraznými morfologickými změnami koryt bylo třeba použít hydraulické modelování.

Tabulka 7 obsahuje výsledné hodnoty kulminačních průtoků, které byly stanoveny z měření v jednotlivých místech, z posouzení srážkových a odtokových vztahů a z objemových bilancí v podélných profilech hlavních toků. Všechny údaje se uvádějí z první epizody od 4. do 8. července. Pouze v případě horního Labe ve Špindlerově Mlýně jde o kulminaci druhé povodňové vlny, protože byla relativně větší. Kromě specifického odtoku, který odpovídá maximálnímu průtoku, tabelární přehled zároveň zahrnuje odtokovou i srážkovou výšku a jejich vzájemný poměr [koeficient odtoku] ,jakož i délku vzestupné větve povodňové vlny v daném profilu. Z hodnot této tabulky byly sestrojeny grafy, jež dokumentují u hlavních toků vztahy příslušných ploch povodí a maximálních specifických odtoků.

Tab.7 Parametry povodňové vlny ve vybraných vodoměrných stanicích

DBČ

Profil

Tok

Plocha povodí [km2]

Údaje k vyhodnocenému kulminačnímu průtoku (měsíčnímu maximu)

Souhrnné údaje k povodňové vlnu

 

datum

hodina

stav [cm]

průtok [m3.s-1]

specifický odtok
[m3.s-1.km-2]

srážky [mm]

odtok [mm]

koeficient odtoku

tvz
[hod]

0010

Špindlerův Mlýn

Labe

52,92

19.7.1997

08:45

324**)

155

2,929

328(*)

276

0,84

10

0050

Debrné

Labe

476,80

19.7.1997

17:00

365**)

180

0,378

102

47

0,46

36

0130

Horní Maršov

Úpa

81,63

7.7.1997

14:00

239

78,4

0,960

195

127

0,65

29

0170

Maršov

Metuje

93,92

8.7.1997

01:00

199

48,5

0,516

153

61

0,40

31

0280

Kostelec nad Orlicí

Divoká Orlice

490,31

8.7.1997

06:45

300

145

0,296

148

82

0,55

43

0350

Hylváty

Třebovka

174,23

8.7.1997

04:15

320

66,2

0,380

175

89

0,51

54

0360

Malá Čermná

Tichá Orlice

689,96

9.7.1997

04:00

481

251

0,364

160

86

0,54

70

0370

Týniště nad Orlicí

Orlice

1590,75

8.7.1997

18:45

465

497

0,312

145

60

0,41

53

0420

Němčíce

Labe

4301,40

9.7.1997

15:30

601

506

0,118

111

39

0,35

63

0430

Litomyšl

Loučná

145,57

8.7.1997

04:30

335

49,6

0,341

149

57

0,38

47

0470

Dašice

Loučná

626,00

9.7.1997

18:00

312

61,4

0,098

118

37

0,31

80

0490

Přemilov

Chrudimka

204,38

8.7.1997

05:15

221

57,6

0,282

142

74

0,52

37

0590

Nemošice

Chrudimka

851,86

9.7.1997

10:30

324

129

0,151

123

53

0,43

80

0610

Přelouč

Labe

6432,20

10.7.1997

11:30

456

571

0,089

111

33

0,30

78

2570

Svinov

Odra

1615,12

8.7.1997

12:00

821

688

0,426

270

135

0,50

67

2630

Krnov

Opava

370,50

7.7.1997

14:00

453

375

1,012

338

217

0,64

36

2650

Krnov

Opavice

175,98

7.7.1997

10:00

352

175

0,994

334

166

0,50

29

2660

Opava

Opava

929,65

7.7.1997

16:00

460

647

0,696

284

174

0,61

33

2750

Duhylov

Opava

2 039,11

8.7.1997

00:00

618

744

0,365

240

113

0,47

67

2930

Ostrava

Ostravice

822,74

9.7.1997

05:00

674

898

1,091

336

284

0,85

77

2940

Bohumín

Odra

4 662,33

8.7.1997

14:00

660

2160

0,463

267

164

0,61

62

3030

Věřňovice

Olše

1068,00

9.7.1997

05:45

596

673

0,630

264

176

0,67

76

3050

Jetřichov

Stěnava

94,28

7.7.1997

23:45

354

92

0,976

166

90

0,54

36

3060

Otovice

Stěnava

212,74

8.7.1997

04:00

324

122

0,573

152

105

0,69

32

3130

Mikulovice

Bělá

222,24

7.7.1997

06:00

407

335

1,507

448

373

0,83

34

3450

Raškov

Morava

349,76

7.7.1997

08:30

406

312

0,892

395

258

0,65

36

3500

Šumperk

Desná

241,16

8.7.1997

05:45

411

191

0,792

312

182

0,58

60

3540

Lupěné

Moravská Sázava

444,54

8.7.1997

05:30

381

208

0,468

203

101

0,50

63

3550

Moravičany

Morava

1558,82

8.7.1997

15:30

487

625

0,401

247

128

0,52

73

3610

Loštice

Třebůvka

573,40

8.7.1997

12:00

373

108

0,188

153

51

0,33

66

3670

Olomouc

Morava

3322,07

9.7.1997

19:00

647

760

0,229

193

91

0,47

90

3790

Vsetín

Vsetínská Bečva

505,78

7.7.1997

05:00

444

302

0,597

236

137

0,58

26

3870

Krásno

Rožnovská Bečva

253,32

7.7.1997

01:00

511

489

1,930

380

331

0,87

31

3890

Teplice

Bečva

1275,99

7.7.1997

15:45

839

950

0,745

287

178

0,62

46

3900

Dluhonice

Bečva

1598,79

8.7.1997

00:45

779

838

0,524

271

152

0,56

47

4020

Prusy

Moštěnka

229,91

7.7.1997

21:00

400

216

0,939

242

146

0,60

50

4030

Kroměříž

Morava

7014,44

10.7.1997

10:00

723

1034

0,147

193

87

0,45

101

4040

Chomýž

Rusava

27,32

7.7.1997

14:15

245

40,5

1,482

327

228

0,70

32

4050

Třebětice

Rusava

59,73

7.7.1997

19:15

361

44,6

0,747

278

160

0,58

37

4120

Zlín

Dřevnice

311,99

7.7.1997

04:00

437

282

0,904

206

130

0,63

16

4130

Spytihněv

Morava

7890,71

11.7.1997

07:00

791

920

0,117

192

82

0,43

117

4180

Uherský Brod

Olšava

401,23

8.7.1997

09:00

528

140

0,349

150

45

0,30

47

4215

Strážnice

Morava

9146,92

14.7.1997

05:00

753

901

0,099

185

82

0,44

189

4420

Dalečín

Svratka

367,10

8.7.1997

02:00

263

128

0,349

154

74

0,48

56

4505

Hradec

Svitava

49,50

8.7.1997

01:00

238

22,3

0,451

176

90

0,51

53

4540

Letovice

Svitava

419,31

8.7.1997

08:00

319

96,9

0,231

164

49

0,30

56

4620

Židlochovice

Svratka

3938,73

8.7.1997

23:00

523

223

0,057

116

24

0,21

64

(*) Údaj pouze odhadnut vzhledem k nízkému počtu srážkoměrných stanic

(**) Povodňová vlna druhé epizody, protože byla větší než vlna z první epizody

DBČ = databankové číslo

t vz = doba trvání vzestupné větve povodňové vlny

U maximálních specifických odtoků je zřetelný jejich pokles s plochou povodí, přičemž v oblastech s největšími srážkami (Krkonoše, Jeseníky a Beskydy) se blížily jejich hodnoty ke 3 m3.s-1.km2, zatímco na dolních tocích již poklesly pod hodnotu 0,1 m3.s-1.km-2. K vzestupu průtoků jako odezvu na spadlé srážky docházelo prakticky na všech povodích již 6. července, přičemž kulminací bylo dosaženo na menších povodích většinou 7. července a na dolních úsecích toků 8.a 9. července. Velmi výrazně se postup průtokové vlny zpomalil na středním a dolním toku Moravy, kde kulminace nastala ve Spytihněvi 11. července a ve Strážnici dokonce až 14. července.

Při hodnocení extremity kulminačních průtoků červencové povodně 1997 byly v posuzovaných stanicích nově odvozeny hodnoty N-letých průtoků z celých řad pozorování včetně maximálních průtoků z července 1997.

V povodí Moravy pro Moravu v Raškově byla doba opakování kulminačního průtoku odhadnuta na 800 let, v Moravičanech 700 let, Olomouci 500 let, v Kroměříži 300 let, Spytihněvi 200 let a ve Strážnici 100 let. V povodí Bečvy, Moravské Sázavy, Třebůvky, Svitavy a Svratky nepřekročily doby opakování kulminačních průtoků 200 let.

V povodí Odry nejdelší opakování vykazoval tok Opavy v Krnovu 700 let, Opavu 500 let, Duhylovu 300 let, na Odře ve Svinově 200 let a Bohumíně 200 let.

V povodí Labe vykazovala nejdelší dobu opakování Tichá Orlice 200 let, Labe ve Špindlerově Mlýně 100 let a Orlice v Týništi 70 let.

Situace v povodích postižených povodněmi

Povodí Odry

Již 6. července stouply hladiny v korytech řek Ostravice, Olše, Bělé a dalších toků o 1,5 až 2 m. Třetí stupeň povodňové aktivity byl dosažen na všech tocích již 7. července. V horských úsecích kulminovaly průtoky 7. července, v dolních tratích 8. července, v Bohumíně kolem 12. hodiny se stavem 660 cm, tj.cca 5 m nad normál – ve většině vodoměrných stanic s hodnotami většími než 100letý průtok. Povodňová vlna na horní Opavu zcela zničila vodoměrné stanice. Ve městě Opavě dosáhla povodňová vlna vrcholu 7. července v 16 hodin, pak poklesávala s několika podružnými vrcholy. Prudký vzestup průtoků 8. července způsobilo další zvýšení srážek od 6 do 12 hodin. Na Bělé v Mikulovicích dosáhl průtok hodnoty 335 m3.s-1. Odtoky Moravice prakticky zadrželo vodní dílo (VD) Slezská Harta, které se nacházelo ve fázi prvního napouštění.

Ve Starých Hamrech nad údolní nádrží Šance na Ostravici začal vzestup průtoků 6. července, kulminace 111 m3.s-1 nastala 9. července v 1 hodinu. Ve VD Šance se vlna výrazně ztransformovala. Ve Svinově zaznamenali první vrchol povodňové vlny dne 7. července ráno, maximum 688 m3.s-1 bylo 8. července ve 12 hodin. Na soutocích toků a v nížinách nastaly rozlivy zaplavující obce a města včetně Ostravy. Na průběhu výskytu povodňových vln řek Opavy z Jeseníků a Ostravice z Beskyd lze pozorovat rozdílný chod srážek v obou hlavních srážkových oblastech. Opava vykazovala prudký nárůst průtoků, transformaci povodňové vlny v rozlivech a pozvolný pokles. Ostravice stoupala s několika podružnými vrcholy vlivem přítoků a v poslední fázi transformačním účinkem přehradních nádrží. Průtoky Odry v Bohumíně ovlivnila nejprve horní Odra a přítoky z Beskyd z částí povodí, neovládaných údolními nádržemi. K vrcholu vlny pak přispěla ještě řeka Opava. Její kulminace v Duhylově 744 m3.s-1 a Odry v Bohumíně 2160 m3.s-1 dosáhly hodnot 300- a 200letých průtoků. Vrchol vlny na Ostravici přišel až do sestupné větve průtoků řeky Odry. Inundační hráze podél Odry byly místy přelity.

Povodí Moravy

Během 6. července stouply hladiny v povodí horní Moravy až o 2 m. Nejprudší vzestupy nastaly 7. července ráno, na Moravě o 2 až 6 m, na přítocích o 1 až 4 m. Vlna na Desné v Šumperku s maximem 191 m3.s-1 reagovala bezprostředně na průběh srážek měřených stanicí na Pradědu. Prudký vzrůst průtoků je patrný ze záznamu stanice Raškov na Moravu – maximum 312 m3.s-1 v 8 hodin 7. července. Další přítoky přispívaly k maximu i objemu povodňové vlny.V Moravičanech kulminovala Morava 8. července po poledni při průtoku 625 m3.s-1 a Olomoucí procházel vrchol povodňové vlny při průtoku 760 m3.s-1 9. července odpoledne. Objem rozlivů nad Olomoucí se odhaduje na 70 mil. m3.

Pro vývoj povodňových situací na střední a dolní Moravě bývá vždy kritický soutok Moravy a Bečvy.Ve Valašském Meziříčí kulminovala Bečva (489 m3.s-1) 7. Července v 1 hodinu, pak prudce klesala. V Teplicích činilo maximum 7. července v 16 hodin 950 m3.s-1, již po transformaci v rozlivech začínajících hned pod Valašským Meziříčím. Maximální průtoky Bečvy většinou předcházejí maximum horní Moravy. Stalo se tak i v červenci 1997, a to téměř o celé dva dny. Dlouhé trvání deště však způsobilo, že maximum horní Moravy v Olomouci dostihlo ještě velké průtoky Bečvy (nad 600 m3.s-1). Průběh průtoků prokazuje současně mohutnost rozlivů, které zmenšily průtokové maximum v Kroměříži na 1034 m3.s-1. V prostorách inundací mezi Olomoucí, Přerovem a Kroměříží se zadrželo asi 170 mil. m3 vody.

V noci ze 6. na 7. července byly překročeny stavy směrodatné pro vyhlášení 3. stupně povodňové aktivity ve všech profilech střední a dolní Moravy. Extrémní povodňová vlna v červenci 1997 vytvořila souvislý rozliv mimo koryto řeky Moravy a její ochranné hráze již v trati nad Olomoucí. Soustředěný průtok byl jen pod Kroměříží v místě železničního a dvou silničních mostů v Napajedlech.

V důsledku rozsáhlých rozlivů byl postup vlny zcela nečekaný a prakticky nepředvídatelný. Ve Strážnici se průtok ustálil od 9. července přibližně na 600 m3.s-1 až do protržení náspu železniční tratě Bzenec – Veselí, který zadržoval velké jezero vody. Po protržení vznikla vlna s kulminací 900 m3.s-1 14. července ráno. Ke kulminaci ve Strážnici došlo až 69 hodin po maximu ve Spytihněvi. I když srážková epizoda 17. až 21. července byla celkově menší, na dolním toku Moravy se následkem těchto srážek prodloužilo podstatně i trvání záplav a obě vlny zdánlivě splynuly. Rozlivy mezi Kroměříží a Strážnicí dosáhly asi 170 mil. m3.

Hodnoty stoletých vod byly překročeny i na levostranných přítocích střední Moravy, na Moštěnce a Rusavě, kulminace Dřevnice se stoletému průtoku přiblížila. Objem povodňové vlny se tak zcela vymyká všem dosavadním záznamům o historických povodních na Moravě.

V povodí Svratky zachytila podstatnou část odtoku ze svého povodí nádrž Vír. Byla povyprázdněna pro potřeby stavby Brněnského vodovodu a maximální přítok do ní 167 m3.s-1 zmenšila na 38 m3.s-1 při významném zdržení maxima proti odtoku z ostatního povodí Svratky. Horní Svitava dosáhla 8. července ráno cca stoletého průtoku, který byl v další říční trati do Bílovic zmenšen na 20letý do rána 9. července. Svratka v Židlochovicích kulminovala 8. července ve 23 hodin při hodnotě 10letého průtoku.

Povodí Labe

V Krkonoších a v Orlických horách nastal vzestup průtoků 6. července odpoledne. V časných ranních hodinách 7. července byly již na výrazném vzestupu hladiny všech toků i z Broumovské vrchoviny, v severní části Českomoravské vysočiny a v Železných horách. Téhož dne dopoledne kulminovalo Labe ve Špindlerově Mlýně, následující den pak Úpa a Metuje s asi 50letými průtoky, Stěnava, Tichá Orlice a Třebůvka s 10-až 30letými průtoky.

V Dolních Libchavách vystoupila voda o téměř 4 m, Loučná v Litomyšli zaznamenala přibližně 100letý průtok.. V noci na 9. července kulminovala Tichá Orlice v Malé Čermné při průtoku 251 m3.s-1, což je rovněž cca 100letý průtok. Vzhledem k širokým rozlivům byl vrchol vlny velmi plochý. Hladiny toků v povodí horního Labe se zvedly o 1 až 2 m, v povodí Orlice o 2,5 až 4,5 m. Činností nádrží byly průtoky z horního Labe a Úpy výrazně zmenšeny, takže pod Hradcem Králové Labe kulminovalo při 500 m3.s-1, což je asi 20letý průtok.

V průběhu druhé povodňové epizody vznikla nejkritičtější situace v horní části povodí Labe nad VD Labská, přítok měl prakticky 100letou hodnotu. Postupující vlnu transformovaly nádrže Labská a Les Království na neškodný průtok 90 m3.s-1. Pouze v tomto povodí překročily maximální průtoky ve druhé povodňové vlnu hodnoty z první povodňové vlny.

CHARAKTERISTIKA Proudění

V horských údolích způsobily v červenci vydatné srážky poměrně dlouhého trvání průtoky s rychlostmi 3 až 5 m.s-1. Proudění bylo na většině toků výrazně nestabilní, vodní hmota byla značně provzdušněna a nesla velké množství splavenin. Setrvačnost způsobovala v obloucích převýšení hladiny až v desítkách metrů. Turbulence proudění a protrhávání místních bariér ze spláví a splavenin vyvolávaly neustálené proudění s energií ničící koryta a jejich okolí, schopné transportovat i kameny o rozměru přes 1 m. Úzká údolí tvořila celá aktivní průtočný profil, kde převládala hloubková eroze do skalního podloží. Navíc byly odplaveny nezpevněné sedimenty. Na strmějších svazích byla ojediněle pozorována i plošná eroze. Zdrojem materiálu pro transport byly dále místní sesuvy podemletých svahů. Významný proudový sesuv vznikl např.na levém břehu Bečvy jihovýchodně od Zubří, jeho čelo se přiblížilo až ke korytu řeky (rozsáhlá starší sesuvná oblast). Sesuvy byla postižena zejména oblast mezi Vsetínem a Valašským Meziříčím.

Ve středních částech povodí dosahovaly charakteristické rychlosti vody v korytech 2 až 3 m.s-1, šířky zaplavených území se pohybovaly ve stovkách metrů. I zde působilo dynamické proudění s nestabilním vlněním. Často vzniklo několik nezávislých proudnic v různých částech koryta či inundačního území.U toků s ještě vyšším podélným sklonem dna v jejich středních tratích po snížení hladiny v korytech se poměrně rychle vyprázdnily prostory inundací.

Geomorfologicky bylo možné na základě terénního průzkumu v postižených oblastech pozorovat, že v místech zmenšení sklonu toku zpravidla doprovázeného rozšířením průtočného profilu se vyvíjela plochá údolní niva. V zákrutech byl často podemílán nárazový břeh boční erozí (dolní okraj Karlovic, okolí Rožnova pod Radhoštěm, pod Prostřední Bečvou aj.) s následkem případné devastace mostů, komunikací a budov. V místech, kde je řeka poměrně málo zahloubena v údolní nivě, se potvrdilo, že při povodni lze očekávat rozdvojení toku a přemístění trasy koryta. Tak např. k prohlubování nového koryta Opavy došlo zpětnou erozí těsně nad soutokem s původním ramenem řeky nad Novými Heřmínovy.

V dolních úsecích toků s malým sklonem území – zejména Moravy a Odry – jsou základním typem protipovodňových opatření soustavné úpravy toků s inundačními hrázemi. Červencové povodně v roce 1997 však vysoko překročily jejich kapacitu a šířka zaplavených území dosahovala i několika kilometrů. Rozsáhlé inundační prostory mnohde neměly přirozené odvodňovací cesty, voda zde zůstávala stát dlouho v důsledku stále vysoké hladiny vody v korytech i po odeznění kulminace povodně.

Na dolní Moravě se významně projevil vliv inundačních prostor na transformaci povodně. Transformace povodňových vln v zaplavených územích byla zde tak velká, že se kulminační průtoky zmenšovaly i přes značné přítoky z mezipovodí. Postup povodňových vln byl zřetelně pomalejší, se značným ovlivněním stavbami v inundacích či na tocích, které bránily proudící vodě v postupu; mnohde i v důsledku tlaku zadržené vody či podmáčení podlehly tyto stavby destrukci (násep železniční trati Bzenec – Veselí). Tím vznikl i nepřirozený tvar povodňové vlny ve Spytihněvi a ve Strážnici. Mnohé bezodtokové prostory zůstaly zaplaveny i po řadu týdnů (Otrokovice). Postupové doby průtoků na řece Moravu uvádí tabulka 8.

Tab. 8 Postupové doby kulminačního průtoku v první povodňové epizodě na řece Moravě

Tok

Úsek mezi limnigrafickými stanicemi

Délka úseku [km ]

Postupová doba kulminačního průtoku [hod.]

Morava

Raškov-Moravičany

49,9

31

Morava

Moravičany-Olomouc

40,9

27

Morava

Olomouc-Kroměříž

39,5

15

Morava

Kroměříž-Spytihněv

23,1

21

Morava

Spytihněv-Strážnice

36,3

70 (*)

(*) Kulminace vzniklá po protržení železničního náspu

Na středním a dolním toku Moravy k prodloužení doby trvání povodně přispěl rovněž brzký výskyt druhé povodňové vlny vyvolaný srážkovou epizodou 17.až 21. Července 1997. Ve srovnání s epizodou 4.až 8. července byla tato odtokově mírnější, pouze v oblasti Krkonoš a některých levostranných přítoků Labe (Chrudimka a Loučná) byly obě epizody srovnatelné. Jen na horním toku Labe byla druhá z nich více extrémní. Proto i účinky proudění v pořadí druhých povodňových vln nebyly již v takovém rozsahu škodlivé, jako tomu bylo u vln první povodňové epizody.

Obecně se za povodňových událostí v červenci 1997 potvrdilo, že čím byly svahy a spád toků strmější, o to víc se zkracoval čas ke koncentraci vody v řečišti.

OVLIVNĚNÍ PRůBĚHU POVODNĚ

Přírodní katastrofy jsou součástí vývoje krajiny a nelze se jim vyhnout. Tyto jevy se vyskytovaly v minulosti a budou se opakovat. Je jen otázkou náhody, kdy a kde povodňová situace opět nastane.

Povodeň v červenci 1997 byla vyhodnocena jako mimořádný přírodní jev včetně uvážení veškerých na něho působících vlivů. Za tím účelem byly podrobeny analýze všechny složky srážkoodtokového procesu počínaje vývojem příčinných meteorologických dějů v atmosféře až po následné změny v režimu podzemních vod několik měsíců po odeznění povodní. Snahou bylo v co největší míře osvětlit mechanismus této katastrofální události, aby se získané poznatky a podklady daly efektivně využít k ochranu před škodlivými účinky povodní příštích. Tento komplexně pojatý postup byl prováděn interdisciplinárním způsobem na základě týmové spolupráce poměrně rozsáhlého počtu renomovaných odborníků různých profesí. Tím se umožnilo posoudit u červencových povodní i většinu interakcí a vlivů na životní prostředí a na složky postižené krajiny.

Výsledné podklady, informace a poznatky, obsažené v závěrečných dokumentačních zprávách dílčích úkolů, v souhrnné zprávě a v datových souborech projektu vyhodnocujícího povodeň roku 1997 byly získány exaktními postupy, což by se mělo vzít v úvahu při navrhování potřebných protipovodňových opatření, projektech a studiích, zejména však při alternativním rozhodování, střetech zájmů atp. Některé z výsledků získaných cestou výzkumu představují cenné odborné přínosy, které však bude třeba ještě dále zkoumat vzhledem ke krátkému času, jaký byl v podmínkách projektu k dispozici. Převážná část výsledků je bezprostředně využitelná především pro rozvoj povodňové ochrany v postižených oblastech a pro obnovu krajiny zdevastované povodněmi.

Na průběh povodně má vliv řada faktorů. Mezi nejvýznamnější patří charakter krajiny, síť vodních toků, retenční schopnost nádrží, využití poldrů a zaplavení inundačních území. Každý z těchto faktorů je účinný v rozdílném rozsahu a čase. Lze konstatovat, že při povodni v roce 1997 se uplatnily všechny. Jejich podíl na ovlivnění průběhu povodně byl rozdílný podle vodohospodářské vybavenosti a velikosti povodně v daném místě.

Ovlivnění krajinou

Základními prvky, které mají vliv na průběh povodní, jsou retenční kapacita půd, infiltrační způsobilost krajiny, meliorační opatření, mokřady, lužní lesy, údolní niva i louky, vodní toky, rybníky a jezera.

Retenční kapacita půd

Půdy v postižených oblastech i přes svou značnou retenční kapacitu vykazují střední až nízkou infiltrační způsobilost, což ve vazbu na vydatnost a trvání dešťových srážek znamenalo, že z tohoto důvodu se vytvářel a soustřeďoval intenzivní povrchový odtok. Půdní vsak byl zejména na počátku dešťové srážky poměrně malý a vliv retenční kapacity půdy se podílel na snížení odtoku jen několika procenty.

Infiltrační způsobilost

Prvním prvkem je vlastní horninové prostředí. Křídové sedimenty i krystalinikum Českého masivu příznivě působily na zvýšení podílu podzemního odtoku, naproti tomu ve flyšovém pásmu Karpat se na podzemním odtoku podílela jen povrchová vrstva zvětralin.

Druhým prvkem je vegetační pokryv. Trvalé porosty při normálních dešťových srážkách snižují podíl povrchového odtoku. Při extrémních srážkách v červenci 1997 se však v postižených oblastech vliv vegetace a způsobu obhospodařování na velikost odtoku projevil velmi omezenu, a to zejména v první fázi povodně.

Nesprávné hospodaření, vysoký podíl orné půdy na exponovaných svazích a špatně řešené liniové systémy cest a svážnic rozhodně přispěly ke zhoršení situace, jejich vliv na výši průtoků však byl nepodstatný, projevil se spíše na větším podílu erozních jevů.

Meliorační opatření

Mezi tato opatření patří nejen systémy odvodnění, ale také závlahy, protierozní ochrana, malé vodní nádrže a rybníky, úpravy drobných vodních toků, hrazení bystřin, rekultivace devastovaných ploch apod. Převážná část těchto opatření z hlediska vlivu na zvýšení infiltrační způsobilosti, jak prokázaly modelové výpočty, nezhoršovala významně průběh povodňové situace. Jejich působení se postupně vytrácelo s délkou povodně a celkový vliv těchto opatření byl zcela nepodstatný.

Mokřady, rašeliniště

Mají vliv na rozliv, retenci a akumulaci povodňového průtoku a jeho zpomalení podle toho, jak je naplněna jejich retenční kapacita. Mokřady za mokra jsou nasycené, a proto jsou pro zadržování dalších srážek neúčinné. To platilo při povodni 1997 již po několika prvních hodinách dešťových srážek. Významný přínos spočívá v tom, že na těchto plochách nevznikají v důsledku rozlivů škody způsobené záplavovou vodou.

Lužní lesy

Pro lužní les je záplava vodou přirozeným jevem, a proto jsou škody způsobené rozlivy velmi malé. Možnost ovlivnit výskyt a průběh katastrofální povodně 1997 však měl pouze lužní les dostatečné rozlohy, s ochrannými hrázemi, vnitřní sítí vzájemně propojených vodotečí a hrází, nápustnými a výpustnými objekty. Jen takový lužní les dokáže povodňovou vlnu zpomalit a částečně snížit. V podmínkách povodí Moravy to platí o poldru v lužních lesích na soutoku řek Moravy a Dyje, jehož obvod je ohraničen hrázemi s funkčními vodohospodářskými objekty, kde lze snížit povodňový průtok a na velmi krátkou dobu omezenu akumulovat až cca 100 mil. m3, na delší dobu pak 30 mil. m3 vody.Jde o území o rozloze 70 km2, jehož výškový rozdíl terénu mezi počátkem poldru u Hodonína a jeho koncem u soutoku s řekou Dyjí je 12 m. V důsledku toho proudí voda ve spádu podél řeky, a tím částečně snižuje objem akumulované vody v tomto prostoru.

Tato možnost vlivu na povodeň však již neplatí o lužních lesích v Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. V tomto případu se jedná o neřízenou průtočnou inundaci. Není sporu, že v prostoru lužního lesa povodeň napáchá méně škod oproti jinému území. Problém však spočívá v tom, nakolik může tento lužní les pozitivnu ovlivnit průběh povodně a snížit její vliv na níže ležící území. Vždyť při povodni v červenci 1997 nastala katastrofální záplava města Olomouce a níže ležících území a přitom probíhal rozliv vod nejen v lužních lesích Litovelského Pomoraví, ale i v návazných úsecích na polních územích. Z této skutečnosti jasně plyne, že bez dalších zásahů, zejména bez objektů umožňujících regulovat pohyb vody, tyto lesy povodeň ovlivní pouze krátkodobě zpomalením povodňových průtoků a nemohou zabezpečit povodňovou ochranu níže ležících území, např. města Olomouc.

Údolní niva a louky

Výrazné množství vody se vylilo z koryt řek v údolních nivách. Např. mimo koryta vodních toků Moravy a Bečvy se pohyboval inundačním územím v okolí těchto řek objem cca 300 mil. m3 vody; postupně bylo zaplaveno asi 600 až 800 km2 území. Pokud by tato plocha byla zaplavena naráz a vybřežená voda zůstala v inundaci stát, jednalo by se o průměrnou výšku mezi 40 až 50 cm vody. Protože však nejde o statický rozliv, ale o dynamický pohyb vody ve skloněné krajině, kde voda z výše položených oblastí zaplavuje dolní plochy, byla výška vodního sloupce při povodni dvakrát až třikrát vyšší. Podobná situace byla v povodí Odry a v menším měřítku v povodí Labe. Lze tedy konstatovat obdobně jako u lužních lesů, že jen údolní niva vybavená vodohospodářskými objekty k zadržení části povodňových průtoků, respektive k jejich usměrnění, může být prostředkem na snížení povodně a následných škod; bez těchto objektů umožňuje jen zpomalit část povodňové vlny.

Neupravené toky

Koryta neupravených (přírodních) toků mají velmi malou kapacitu rovnající se M-denním průtokům. Během dešťů jsou velmi rychle naplněna a nemají žádnou retenční schopnost, ani nepůsobí jako usměrňovatel průtoku vody údolím.

Rybníky a malá přírodní jezera

Mají velmi malé retenční objemy a pro ovlivnění průběhu povodní jsou neúčinné.

Celkové posouzení vlivu krajiny

Je nutné vzít v úvahu, že rozhodující vliv na rozsah a průběh povodně má časové i prostorové rozložení srážek, vedle toho pak v počáteční fázi deště též akumulační schopnost terénu, půdy, porostu a hydrografické sítě. V zimním a jarním období pak k tomu ještě přistupují zásoby vody ve sněhu a zmrzlý půdní profil. Každý z těchto přírodních akumulačních prvků má však své přirozené hranice, kdy se při počáteční nízké úrovni srážek vyčerpávají jeho akumulační schopnosti, a to i bez negativního působení lidských zásahů. Proto jejich vliv na povodně i jejich průběh je časově a objemově omezený; proto také nelze povodňové situace vyloučit nebo zásadně omezit pouze přirozenými akumulačními prvky krajiny. Krajina má značný vliv na rozsah a průběh malých povodní, ponejvíce jedno-až pětiletých a částečně též na počáteční fázi víceletých povodní. To platilo za povodně v červenci 1997 především pro střední a dolní část povodí Labe v České republice. Při intenzivních dlouhotrvajících srážkách, které jsou příčinou katastrofálních povodní, to znamená povodní se 100letým a větším průměrným intervalem opakování, pak vliv krajinných faktorů na průběh takovéto povodně se pohybuje okolo 10 % hodnot všech jejích příčin, a to ještě v počáteční fázi jejího nástupu. To platilo o povodních v povodí Odry, Moravy a horní části povodí Labe.

Úpravy toků

Hustotu a charakter říční sítě v povodí určuje geologický a paleogeografický vývoj oblasti. Na tvorbu a vývoj říčních sítí působí strmost svahů, druhy a úložné poměry hornin, jejich odolnost vůči zvětrávání, množství srážek aj. Nejdůležitějšími kvantitativními charakteristikami pro povrchový odtok jsou morfologie řícní sítě, půdní charakteristiky, strukturně-geologické poměry, vegetační kryt, meteorologicko-klimatické podmínky a sklonitost svahů – vše zejména ve vztahu k vodní erozi.

Proto také nejstarším způsobem ochrany území proti povodním a rozlivu vod z toků je jejich regulace. Regulace toků zabezpečují neškodný odtok vody až do hodnoty návrhového průtoku. Nejedná se tedy o absolutní ochranu, ale o provedení odtoku vod za povodní menšího charakteru,a to v rozsahu, na nějž byl systém vybudován. V optimálním stavu to je v městských tratích průtok Q50 a vyšší,v polních tratích Q20 a v lužních Q5. Účinky povodňové ochrany dále zvyšují protipovodňové hráze. Ty jsou budovány jak v těsné návaznosti na vodní toky (např.Dyje v úseku Znojmo – Nové Mlýny a v úseku Nové Mlýny – Břeclav, Morava v úseku Kroměříž – Veselí n. M., Bečva v Přerově,Ostravice v úseku Frýdek-Místek – Ostrava, Odra v Ostravě), tak v odsazených polohách (např. Morava u Strážnice). Regulace toků tedy umožňuje zvolit určitý stupeň ochrany proti povodňovému nebezpečí. Je nutno též uvést, že i při povodni vyšší, než je zvolený stupeň ochrany, působí vodní tok jako koridor umožňující nejrychlejší odtok převážné části povodňových průtoků.

Prováděné regulace toků přitom nejsou jednoúčelové. Řeší se při nich celá řada dalších otázek, například:

•problémy urbanizace území, zejména vedení komunikací a inženýrských sítí,

•svod povrchové vody ze širšího osídleného území do jednoho recipientu,

•vyústění kanalizačních systémů,

•odběry vody,

•plavební využití,

•sportovní a rekreační využití,

•hájení zájmů rybářství,

•aplikace doprovodné vegetace, tvorba biokoridorů v městských a polních tratích,

•rozšiřování vodní plochy, a tím i podpora rozvoje fauny a flóry.

Konečný návrh provedení regulace toků závisí na ekonomických možnostech společnosti, na tom, jaký rozsah povodňové ochrany může nechat vybudovat. Celkově lze shrnout, že upravený vodní tok zabezpečuje povodňovou ochranu území pro povodně o velikosti do návrhového průtoku, u povodní větších pak oddaluje vznik povodňové situace do doby překročení břehové kapacity a při jejím vrcholu je prostorem, kudy protéká největší objem povodňové vlny; po skončení povodně napomáhá rychlejšímu odtoku vody ze zaplavených území.

V žádném případě nelze říci, že by při povodni v roce 1997 v postiženém území selhala vodohospodářská koncepce ochrany před povodněmi spočívající v provedení regulací toků a ochranných hrází. Naopak právě na příkladu fungování řeky Moravy za povodně 1997 lze konstatovat, že provedené regulace od Olomouce po soutok s řekou Dyjí, včetně systému povodňových hrází, zajistily od 7.do 31. července neškodný odtok z postiženého povodí ve výši cca 600 m3.s-1, tedy celkový odtok 1,3 mld. m3 vody. Převážnou část škod na řece Moravu od Olomouce a na Bečvě od Hranic na Moravě po hranice republiky se Slovenskem způsobily záplavy o objemu v rozsahu 200 až 300 mil. m3 vody. Pokud by kapacita koryta řeky Moravy nebo Bečvy byla nižší, a to např.300 m3.s-1, byla by velikost povodňové vlny pohybující se mimo řečiště v údolní nivě větší o dalších 600 mil. m3 a rozsah škod mnohem větší co do šířky i délky postiženého území.

Dále je třeba uvést,že úprava řeky Moravy na kapacitu cca 600 m3.s-1 v úseku Olomouc – Napajedla byla prováděna postupně od roku 1907 do roku 1936. Pokud by nebyla provedena, pak dřívější nižší kapacita řeky Moravy by znamenala, že při vyšších vodních stavech by povodně v údolní nivě podél řeky Moravy nastaly také v letech 1911, 1917, 1930, 1937, 1938, 1941, 1943, 1954, 1960, 1970, 1978 a 1985. V některých letech i dvakrát. Ve všech těchto letech právu díky provedené regulaci se vliv povodňových průtoků podařilo omezit na minimum, případně zcela zabránit jejich rozlivům.

Nádrže

Mezi hlavní funkce vodních nádrží, které účinně působí na průběh povodní, patří zachycení a akumulace přitékající povodňové vlny nařízené vypouštění odtoku až do doby, kdy se dosáhne kapacity bezpečnostního přelivu – pak již nastává neřízené zpomalení [retardace] odtoku dle velikosti přítoku. Ve vztahu k povodním mají tedy nádrže dvojí účinek: snížení kulminačního průtoku a retardaci celé povodňové vlny. Při dostatečné dimenzi retenčního prostoru dojde k úplnému zachycení povodňové vlny a vypouštění průtoku, který v území pod přehradou nepůsobí škody.

Vliv jednotlivých nádrží byl následující:

V povodí Odry

Dokončovaná nádrž Slezská Harta na Moravici byla v režimu prvního napouštění a převážná část jejího zásobního prostoru byla ještě před nástupem povodně volná. Maximální přítok 192 m3.s-1 byl snížen na 12 m3.s-1. Obě povodňové vlny nádrž zcela eliminovala na neškodný průtok a v důsledku toho i nádrž Kružberk na Moravici, která je situována těsně pod Slezskou Hartou, mohla maximální přítok z mezipovodí 45 m3.s-1 snížit na odtok 1 m3.s-1.

Nádrž Šance na Ostravici. Povodňová vlna měla dva vrcholy. Při prvním z nich dne 7. července v době nejvyššího přítoku 290 m3.s-1 z nádrže odtékalo pouze 70 m3.s-1, takže snížení průtoku činilo 220 m3.s-1. Při druhé kulminaci dne 10. července o velikosti 260 m3.s-1 dosáhl odtok 230 m3.s-1, čímž byl průtok snížen o 30 m3.s-1. Rozhodující v té době však bylo to, že průtok byl vypouštěn již do sestupné větve povodně. Celkově bylo zachyceno v nádrži 14,7 m3.s-1 vody.

Nádrž Morávka byla při nástupu povodně v režimu zkušebního naplnění části svého retenčního prostoru. Zkoumala se těsnost jejího asfaltobetonového návodního pláště, jenž byl v předchozích měsících sanován. I přes tuto skutečnost byl provedenou manipulací maximální přítok v první povodňové vlně 130 m3.s-1 snížen na průtok 65 m3.s-1, přítok v druhé vlně ze 129 m3.s-1 pak na 121 m3.s-1

Nádrž Žermanice na Lučině. Prvá kulminace ve výši 48 m3.s-1 byla snížena na 20 m3.s-1 a druhá kulminace z 98 m3.s-1 na 40 m3.s-1.

Nádrž Těrlicko při první kulminaci průtok 77 m3.s-1 snížila na 51 m3.s-1 a ve druhé kulminaci ze 124 m3.s-1 na 93 m3.s-1.

V povodí Moravy

Zcela mimořádný vliv na transformaci téměř 100leté povodně na Svratce měla nádrž Vír. Z důvodu stavby Vírského oblastního vodovodu byla v ní snížena hladina v zásobním prostoru o 10 m, a tím vytvořen zvětšený retenční prostor z 5,3 mil. m3 až na 20,5 mil. m3, který dokázal zadržet veškerý objem povodně s kulminací cca 168 m3.s-1. Odtok v kulminaci dosáhl pouhých 35 m3.s-1, a to s časovým zpožděním do doby, kdy v podpovodí již povodeň opadla.

Pozitivní roli sehrály Novomlýnské nádrže na řece Dyji, kde se operativně zadržovala voda v době, kdy bylo důležité odlehčit řece Moravě na soutoku s Dyjí. Zejména významné bylo opakované zadržování průtoků v době, kdy se urychleně prázdnil poldr v prostoru mezi Hodonínem a Lanžhotem.

Manipulace v Dyjskosvratecké soustavě, hlavně na vodním díle Nové Mlýny, byly umožněny malým rozsahem povodně v oblasti Novomlýnských nádrží (v kulminaci byl přítok pouze 308 m3.s-1), soustava byla povodní zatížena jen částečně průtoky řek Svratky a Svitavy, kde navíc byl mimořádně příznivý vliv vodního díla Vír. Řeky Dyje a Jihlava s přítoky povodňové průtoky neměly.

Nádrž Bystřička – přítok dne 7. července dosáhl hodnoty cca 144 m3.s-1, tedy vyšší než Q100. Odtok v kulminaci byl prakticky stejný jako přítok, odtok přelivem trval 4 dny. Plně byl zaplněn ovladatelný i neovladatelný retenční prostor nádrže v objemu 2,99 mil. m3 z celkového objemu povodňové vlny 26 mil. m3.

Velmi úspěšná byla transformace povodně nádrží v Luhačovicích. Povodeň s kulminačním přítokem odhadnutým na 54 m3.s-1 byla ochranným objemem nádrže transformována na 19,3 m3.s-1

V povodí Labe

Nádrž Labská na Labi. Povodeň ze 7.a 8. Července o objemu cca 9 mil. m3 byla nádrží,jejíž zásobní a retenční objem je 3,3 mil. m3, ovlivněna jen částečně, a to oddálením kulminačního průtoku 130 m3.s-1 a jeho snížením na 120 m3.s-1. Podobně i při druhé vlnu 19.a 20. Července byl kulminační průtok oddálen asi o 4 hodiny a snížen z 200 m3.s-1 na 170 m3.s-1.

Nádrž Les Království. Při první povodni 7.a 8. července byl kulminační průtok 160 m3.s-1 snížen na maximálních 92 m3.s-1, při druhé vlně ve dnech 19.až 20. července ze 190 m3.s-1 na 88 m3.s-1. Nádrž v obou případech akumulovala špičku povodňové vlny v objemu 5 mil. m3 a 3,6 mil. m3 vody.

Nádrž Rozkoš. Při první povodňové vlně zachytila 7,4 mil. m3 a snížila kulminační průtok v Úpě o 55 m3.s-1, ve druhé vlně bylo rovněž zachyceno 7,5 mil. m3 vody a kulminační průtok byl snížen o 40 m3.s-1.

Nádrž Pastviny. Při první povodni 7.a 8. července byl kulminační průtok 140 m3.s-1, snížen na maximálních 110 m3.s-1, při druhé vlně ve dnech 19.až 20. července byl zachován maximální odtok z nádrže ve výši 30 m3.s-1. Nádrž akumulovala špičku povodňové vlny v objemu 3,2 mil. m3 vody.

Nádrž Seč. Při první povodni 7.a 8. července byl kulminační průtok 77 m3.s-1 snížen na maximálních 55 m3.s-1, při druhé 19.až 20. července z 57 m3.s-1 na 30 m3.s-1. Nádrž v obou případech akumulovala špičku povodňové vlny v objemu 4,5 mil. m3 a 3,8 mil. m3 vody.

Celkové zhodnocení vlivu nádrží

Na transformaci povodně 1997 se podílelo 24 vodních nádrží s celkovým retenčním objemem 173,4 mil. m3. Nádrže s většími vymezenými retenčními prostory zmenšily maximální odtoky proti přítokům o 10 až 25 %. Největšího efektu bylo dosaženo na nádržích Slezská Harta na Moravici a Vír na Svratce, které byly před příchodem povodně povyprázdněné. Obě nádrže zadržely objem povodňové vlny z ovládaného povodí (Slezská Harta úplně, Vír podstatnou část). Pozitivně se projevila ochranná funkce nádrže Labská a Les Království na Labi,·Šance, Morávka a Žermanice, Nové Mlýny a Luhačovice. Menší vodní díla s menšími retenčními prostory alespoň zpozdily vrcholy povodňových vln a zčásti je oddělily od maxim z neovládaných částí povodí.

Celkově lze shrnout, že nádrže vybavené retenčními prostory mohou být do funkce uvedeny dle potřeby ve všech fázích povodně, nejúčinnější však je jejich vliv ve vrcholové fázi, a to jak snížením výše povodňové vlny, tak celkovou retardací povodně. V žádném případu se vlivem manipulací na nádržích průběh povodně nezhoršil.

Poldry

Poldrů s účinnou protipovodňovou funkcí je v naší republice vybudováno málo, významnější jsou v povodí Moravy. Při povodni 1997 byl využit poldr na soutoku Dyje a Moravy , jehož plocha je 7 tis. ha. Jeho význam se projevuje hlavně na dolním toku Moravy, který leží mimo území České republiky a tvoří hranici mezi Slovenskem a Rakouskem. Pro českou stranu spočívá jeho význam v tom, že řízeným odlehčením průtoků jak v řece Moravě, tak v řece Dyji lze zabránit neřízenému přelití hrází jejich následné destrukci a zaplavení chráněných území. V době od 7. července, kdy hrozilo přelití hrází řeky Moravy pod Hodonínem (zejména na slovenském břehu), bylo z nařízení Okresní povodňové komise Břeclav provedeno odlehčení průtoků do poldru dvěma pravobřežními nápustnými objekty u Moravské Nové Vsi. Odlehčoval se průtok 45 m3.s-1 a 50 m3.s-1. Po naplnění poldru objemem cca 100 mil. m3 byly omezeny odtoky z vodního díla Nové Mlýny, a tím se podařilo část naplněného poldru rychleji vyprázdnit a bylo umožněno další odlehčování z Moravy. Díky těmto opakovaným, dobře časově zkoordinovaným manipulacím realizovaným od 9. července až do skončení povodně, nebyly na dolním toku Moravy překročeny kapacity hrázového systému a nenastaly nekontrolovatelné rozlivy. V dohodě se Slovenskou republikou tak byly sníženy průtoky v řece Moravě (od 8.do 28. července) na úroveň cca 700 m3.s-1, s maximální kulminací pod soutokem s Dyjí (21. července) ve výši 912 m3.s-1. V důsledku toho se pod soutokem řek Moravy a Dyje nevyskytly větší škodlivé rozlivy.

I za dané povodňové situace v červenci 1997 zůstala v povodí Dyje rezerva pro případ ještě vyšších odtoků, než se vyskytly v červenci, a to možnost napouštění poldru na levém břehu řeky Dyje u Přítluk a využitím inundačního území na pravém břehu řeky Dyje pod jezem Bulhary a též části poldru na soutoku řek Moravy a Dyje u Pohanska. Povodňový poldr v Lichkově výrazným způsobem ovlivnil povodeň na Tiché Orlici.

Inundační území

Na průběh povodně ve středním a dolním úseku Moravy, Bečvy, Odry a Labe dalších řek muly velký vliv rozlivy vod do inundačních prostor. Lze konstatovat, že se jednalo o převážnou část z celkového rozsahu záplavy, která postihla 1248 km2 území.

Inundační území byla naplněna vodou při dosažení vyšších průtoků, než byla kapacita koryt, a to:

•buď u neupravených či upravených toků bez protipovodňových hrází vybřeřením vod z koryt,

•nebo u ohrázovaných území,kdy místním přelitím ochranných hrází byla zaplavena ta území, která by za nižších povodňových stavů byla ochráněna.

Celkově lze vliv inundací hodnotit jako významný prvek podílející se na snížení kulminačního průtoku a retardaci povodně, ovšem za cenu škod v takto zaplavených územích.

S objemem vody v inundacích však nelze kalkulovat jako s objemem vody zadržené,ale pouze po určitou dobu pozdržené.V důsledku inundací tedy byl jednak částečně snížen kulminační průtok v řece Moravě od Kroměříže až po soutok s Dyjí, jednak se zpomalil kulminační průtok povodňové vlny.

Nejvíce škodlivým projevem povodně 1997 bylo samovolné zaplavení inundačních území, ve kterých jsou mimo zemědělských, lesních a neplodných pozemků umístěny též města a obce, průmyslové a zemědělské objekty. Současně byly zasaženy železnice, komunikace, produktovody, elektrické a spojovací kabely. Zaplaveny a vyřazeny z provozu byly podzemní zdroje pitné vody a kanalizační čistírny. Následné škody na těchto objektech a zařízeních byly značné. Došlo též k zatopení bezodtokých terénních sníženin (např. města Otrokovice), ve kterých voda stagnovala i po opadnutí povodňových průtoků.

Aby inundace plnily vodohospodářskou funkci, musí být jejich prostory vybaveny vodohospodářskými objekty pro řízené napouštění a vypouštění či zadržení vody. Při této vybavenosti by se výrazné omezil rozsah zaplavených ploch. Zamezilo by se totiž živelnému průběhu povodně a řada míst by zůstala ochráněna. Velké plochy inundačních území se částečně podílely na snížení celkového objemu povodňových vln, a to vsakem do půdy a výparem; lze odhadnout, že se jednalo o 20 % objemu vody, která se dostala do inundačních území.

Celkové zhodnocení ovlivnění průběhu povodně 1997

Působení všech prvků krajiny na rozsah a průběh povodně má význam u povodní jedno-až pětiletých, u povodní katastrofálních, tj. 100-a víceletých jen v počáteční fázi, a to do naplnění retenčních schopností krajiny. Nádrže, poldry, řízené inundace, ochranné hráze a návazné regulace toků mají pozitivní vliv na průběh povodní, a to v rozsahu jejich dimenzí a kapacit. Je ověřeno, že pokud chybí, povodňové škody se výrazně zvyšují. Bez vodohospodářských opatření umožňujících rychlý odtok významného množství vody z povodňové vlny by škody byly ještě mnohem vyšší. I při existenci vodohospodářských zásahů za povodně 1997 došlo k povodňovým škodám v povodí Moravy a v povodí Odry především proto, že tato povodeň vysoko překročila hodnoty, na které je provedená protipovodňová ochrana dimenzována. Obdobná situace byla v horní části povodí Labe.

Z toho vyplývá, že jen kombinací všech úprav v krajině, jakož vybudováním preventivních protipovodňových opatření, jejichž návrh je uveden v závěru této publikace, lze dosáhnout účinnějšího zlepšení povodňové ochrany. Varianta obrácená, totiž ponechat současný stav a vyklidit území od obyvatelstva, staveb a zařízení je, v současné struktuře osídlení a způsobu využívání krajiny, neuskutečnitelná.

DŮSLEDKY POVODNĚ

Je nutné si uvědomit, že přírodní podmínky pro vznik a rozsah povodní jsou pro oblast střední Evropy stejné, jako tomu bylo v dávné minulosti. Svědčí o tom rozsah zaplavených ploch, který je v řadě případů totožný s rozsahem aluviálních půd, což především platí pro Hornomoravský a Dolnomoravský úval.

Co se však oproti minulosti za posledních 200 let výrazně změnilo, jsou podmínky v území, o něž se jedná. Především výrazně vzrostl počet obyvatel, a tím zastavěnost obytnými domy, průmyslovými závody, dopravními a inženýrskými sítěmi. Nastaly výrazné změny v zemědělském hospodaření, vzrostl podíl orné půdy, snížil se podíl luk a pastvin. V posledních 50 letech se naopak zvýšil oproti předcházejícímu období podíl zalesněných ploch na 33,4 % z celkové plochy území.

Souběžně s takovým rozvojem se však v průběhu těchto 200 let neuskutečnil adekvátní rozsah vodohospodářských opatření, a pokud proveden byl, je dimenzován na nižší stupeň ochrany, než vyžadovala povodeň roku 1997.

Povodeň způsobila zejména:

•ztráty na lidských životech,

•poškození zdraví postižených občanů,

•škody na nemovitém movitém majetku státu, měst, obcí a obyvatel,

•škody na průmyslových závodech,jejich výrobcích a zásobách,

•přerušení dopravních systémů, především železnic, silnic místních komunikací,

•přerušení zásobování vodou, elektřinou a plynem,

•přerušení výkonu služeb, obchodní sítě a zásobování,

•přerušení telefonních spojení,

•přerušení služeb zdravotnictví, pošty a dopravy,

•poškození povrchových odvodnění a kanalizací,

•znehodnocení zemědělské výroby, škody na dobytku, majetku a zařízeních,

•zničení lesních porostů, mladých porostů, komunikací a bystřin v lesích,

•zhoršení jakosti povrchových vod,

•negativní ovlivnění jakosti a použitelnosti podzemních vod,

•vznik eroze a sesuvů půdy včetně ohrožení budov a zařízení,

•přerušení výroby v průmyslu,

•přerušení a poškození rozestavěných staveb,

•výraznou devastaci koryt vodních toků a vodohospodářských děl.

Celkové škody po povodni 1997

Při červencové povodni na postiženém území zahynulo 50 občanů a na přímé důsledky povodně zemřelo dalších 10 občanů. Bylo postiženo 538 měst a obcí ve 34 okresech, zaplaveno bylo území o rozloze 1248 km2. Celková výše škod byla vyčíslena na 62 mld. Kč, z toho 39 mld. Kč na nemovitém majetku. Z hlediska vlastnictví se jedná z 22 % o majetek státu, 10 % o majetek obcí, 13 % o majetek občanů a z 55 % o majetek podnikatelských subjektů.

Podle věcného členění připadá z celkového rozsahu škod 14 % na domy a byty, 42 % na podniky včetně zařízení a zásob, 18 % na dopravní infrastrukturu, 11 % na vodohospodářská zařízení a objekty, 8 % na přírodní prostředí a 3 % na zemědělství.

Zcela bylo zničeno více než 1621 domů, vážně poškozeny byly 4 tisíce, středně a mírně bylo poškozeno 25 tisíc domů. Evakuováno bylo přes 80 tisíc obyvatel.

Poškozeno nebo zničeno bylo 51 silničních a 15 železničních mostů, 1217 km silnic a železnic.

Bez dodávky vody zůstalo 52 obcí, záplava znehodnotila vodu ve 3500 studních, zastavit nebo omezit provoz muselo 40 městských čistíren odpadních vod.

V rozmezí mezi 6.až 16. červencem v profilu Kroměříž byl zaznamenán transport plavenin v řece Moravě v množství asi 730 tisíc tun.

Stručná charakteristika postižení podle okresů

Okres Bruntál

Škody způsobily hlavně řeky Opava a Opavice. Relativně úzká a sevřená údolí vedla v kombinaci s obrovským chodem plavenin a ucpáváním mostních objektů k vytváření ničivých povodňových vln. Následkem potom byla častá změna trasy toku, zaštěrkování údolních niv a vznik škod. Zničeno bylo 150 domů a poškozeno 420 domů, poškozeno a zničeno bylo 146 km silnic a 330 km železničních tratí.

Okres Jeseník

Nejvíce škod bylo v povodí toků Bělá a Staříč. V době povodně, která se vyznačovala značnou prudkostí a ničivým účinkem, byl okres úplně odříznut od ostatního území republiky. Přerušeny byly dodávky plynu, vody, elektrického proudu, přerušeno bylo telefonní spojení. Byl vytvořen vrtulníkový most s dodávkami léků, vody, potravin, část okresu byla zásobována z Polska.

Okres Opava

Ke kritickým stavům došlo na řekách Opavu a Hvozdnici, naopak ochráněno zůstalo údolí řek Moravice díky nádržím Kružberk a Slezská Harta. Povodní bylo zasaženo 25 obcí, zničeno bylo 30 a po škozeno 316 domů. Ve značném rozsahu byla zaplavena města Opava a Krnov.

Okres Nový Jičín

Zasaženo bylo 49 z 55 obcí. Průběh povodně ukázal, že úpravy toků mají velký význam pro převedení povodně přes zástavbu měst a obcí. Zničeno bylo 24, poškozeno 1357 domů. Zničeno a poškozeno bylo 69 km silnic, jakož 18,5 km železničních tratí.

Okres Frýdek-Místek

Postiženo bylo především okolí řeky Ostravice. Nejvážnějším problémem byla evakuace 8300 osob v důsledku očekávaného vybřežení Ostravice po zvýšení vypouštěného průtoku z nádrže Šance. K rozlivům nakonec nedošlo.

Okres a město Ostrava

Největší škody způsobila řeka Odra. Ve městě bylo zničeno 77 a poškozeno 332 domů, 11 km silnic a 42 km železnic. Evakuováno bylo 14 500 obyvatel. V Ostravě kulminační průtoky v řekách dosáhly úrovně 100leté vody, v Bohumíně pak již úrovně o 30 až 50 % vyšší. Některé okrajové čtvrti jako Nová Ves byly zaplaveny a v důsledku poklesu terénu vlivem poddolování voda tam dlouho stála poté, kdy povodeň opadla.

Okres Karviná

K nejvýznamnějším rozlivům došlo ve městě Bohumín. Zničeno bylo 22 domů, 550 km silnic a 10 km železnic.

Okres Šumperk

Mimo obce bylo postiženo i město Šumperk. Povodeň přišla ze všech stran, především však řekou Desnou. Průtok vysoko překračoval kapacitu koryta, voda unášela velké množství různých materiálů, působila rozsáhlé eroze a náplavy. Zaplavena byla i obytná část města včetně sídlištní výstavby. V okrese bylo uzavřeno 120 km silnic, strženo nebo po škozeno 222 mostů, podemlety železniční tratě – mimo provoz bylo 75 km tratí. Zpřetrhána byla telefonní a elektrická vedení, přerušena vodovodní a plynovodní potrubí, vyskytly se sesuvy půdy. Postiženo bylo 45 měst i obcí a evakuováno 3600 obyvatel.

V profilu Raškov protékaly mimo koryto řeky inundací více než dvě třetiny průtoku, tj.cca 235 m3.s-1.

Okres Olomouc

Povodňová vlna po několikahodinovém mírném zpoždění proudila do města Olomouc z oblasti Litovelského Pomoraví v šířce asi 2,5 km. Rychlost povodňové vlny a její výška již byla částečně ovlivněna rozsáhlými inundacemi nad městem. Průtok v Olomouci ve výši 760 m3.s-1 vysoko překračoval 484 m3.s-1, tj. úroveň 100leté vody. Byly zaplaveny celé obytné čtvrtě včetně velkých sídlišť s panelovými domy, dále nádraží s cisternami ropných produktů a jiných chemických látek, významné průmyslové závody, mezi nimi chemické. Převážná část komunikací byla neprůjezdná. V okrese bylo postiženo celkem 30 měst a obcí, evakuováno bylo 7900 obyvatel.

Okres Vsetín

Povodeň měla rychlý průběh.. Postiženo bylo 46 měst a obcí převážně v údolích. Kopcovitý terén se projevil menším počtem poškozených domů. Platí to o městech Vsetín, Rožnov pod Radhoštěm a Valašské Meziříčí. V okrese bylo zjištěno 180 sesuvů půdy.

Okres Přerov

Město ohrožovala vlna z řeky Bečvy, jejíž průtok překračoval úroveň 100leté vody.Výši kulminace i časový průběh částečně ovlivnily rozlivy v údolí od Valašského Meziříčí až po město Přerov, kde přesto byly během několika hodin zaplaveny obytné domy, průmyslové závody a komunikace. V okrese bylo celkem postiženo 50 obcí, evakuováno 3200 obyvatel. Zaplaveno bylo přes 18 % území okresu včetně řady významných průmyslových závodů. Voda místy dosahovala výšky 3 m. V okrese byl největší počet ztrát na lidských životech – celkem 13. Rozsáhlé záplavy vedle řeky Bečvy způsobila též řeka Moštěnka.

Okres Kroměříž

Průtok městem Kroměříž překročil o 42 % úroveň 100leté vody. Záplavy značné části města byly způsobeny řekami Moravou Bečvou, pod jejichž soutokem město leží. Voda proudila v široké údolní nivu z velké části mimo koryto řeky Moravy. V řece Moravě byl dosažen nejvyšší známý kulminační průtok; na závěr doznívající první povodňové vlny z řeky Bečvy zasáhla město vlna z řeky Moravy. V okrese bylo postiženo 31 obcí a část města Kroměříž, poškozeno přes bylo 1700 domů, evakuováno bylo 2200 obyvatel.

Okres Zlín

V okrese postihla povodeň, především z řek Dřevnice a Moravy, 18 obcí, evakuováno bylo 1200 obyvatel. Celkem se odhaduje, že v inundačních prostorech na okrese se zadrželo 30 mil. m3 vody.

Okres Uherské Hradiště

Pro záplavy na jižní Moravě bylo charakteristické, že po předchozím naplnění objemu říčních koryt a přilehlých inundací z místních dešťů přitékaly postupně povodňové odtoky z výše ležících oblastí a proudily v širokých rozlivech podél toků. V těchto prostorech byly povodňové vody ovlivněny liniovými stavbami, především náspy železnic a silnic. V důsledku vysokých průtoků v řekách byla překročena jejich kapacita a voda se vylévala z břehů či se přelévala přes koruny ochranných hrází, u nichž v některých případech došlo k jejich destrukci. Ve městě Uherské Hradiště byly zaplaveny jak obytné části města, tak i průmyslové závody a komunikace. V okrese bylo postiženo celkem 32 obcí, evakuováno 20 000 obyvatel.·Šířka rozlivů dosahovala až 4 km.

Okres Hodonín

Postup povodně vyvolával obavy z postižení města Hodonín. Byla proto provedena rozsáhlá evakuace obyvatel a zabezpečení objektů proti záplavu. Město však bylo zaplaveno jen ve velmi omezeném rozsahu. Stalo se tak především v důsledku velkých rozlivů vody od Uherského Hradiště až po Hodonín a také proto, že došlo k poklesu zvýšené hladiny vody po přelití a následné destrukci ochranných hrází na pravém břehu řeky Moravy pod Hodonínem. V okrese bylo postiženo 11 obcí, evakuováno bylo 10 600 obyvatel, poškozena byla řada komunikací železničních tratí.

Okres Břeclav

Postiženo bylo jen pět obcí podél řeky Moravy. Jinak celé území okresu, dříve velmi často zaplavované, bylo ochráněno soustavou nádrží v povodí Dyje, Svratky a Jihlavy, zejména pak vodním dílem Nové Mlýny.

Okres Svitavy

Záplavy způsobila řeka Svitava, postiženo bylo město Svitavy a 17 obcí. Záplava měla krátký průběh bez výrazných škod.

Okres Blansko

Rovněž v tomto okrese byla záplava způsobena řekou Svitavou, postiženy byly části mest Letovice, Blansko, Adamov a 12 dalších obcí, evakuováno bylo 100 obyvatel. Záplava mula krátký průběh.

Okres Trutnov

Zejména druhá povodeň byla velmi kritická ve Špindlerově Mlýně, zvláště tím, že unášela velké množství balvanů a dřevní hmoty vytvářející zátarasy. Značné škody na břehovém opevnění byly způsobeny na většině stupňů ve Špindlerově Mlýně a v dolních úsecích Labe až do Vrchlabí.

Okres Ústí nad Orlicí

První povodeň zasáhla 10 měst 51 obcí. Bylo poškozeno 2000 domů. V Jablonném nad Orlicí bylo evakuováno 68 obyvatel, v Ústí nad Orlicí 250 obyvatel. Pracovalo zde 1300 hasičů a jednotka záchranného pluku vojska. V Hradci Králové do šlo k přelití ochranné hráze na Orlici její následné devastaci. Byla zaplavena část území včetně dopravního propojení. V povodí Labe bylo nutno zajistit přesun dětí z táborů do bezpečí. Povodeň se projevila plošně, postižením mnoha rozptýlených domů v údolích odnosem velkého množství dřevní hmoty.

Komentář k povodni v obci Troubky

Tragédie obce Troubky se stala symbolem katastrofy způsobené červencovou povodní na moravských povodích. Devět zmařených lidských životů, 300 zcela zničených domů, přes 300 vážně poškozených domů z dvoutisícové obce varují před podceňováním opatření k účelné ochranu proti povodním. Obec Troubky v okrese Přerov se nachází v plochém inundačním území na levém břehu dolního úseku řeky Bečvy, přibližně 2 km nad jejím zaústěním do řeky Moravy. Na západu je obec ohraničena umělým kanálem Malé Bečvy z jihozápadu silnicí Troubky – Vlkoš. Na severu, východu jihu obce jsou pole. Přirozený sklon této levobřežní inundace je směrem jihovýchodním od Přerova k obci Troubky. Silnice Henčov – Troubky tento inundační prostor rozděluje na dvě části.

Řeka Bečva je od Přerova až po ústí do Moravy ohrázována odsazenými hrázemi. Koryto má proměnlivou průtočnou kapacitu od cca 500 po 820 m3.s-1. Při překročení průtoků 500 m3.s-1 dochází podle platné dokumentace o záplavovém území řeky Bečvy k rozlévání do pravobřežní i levobřežní inundace na zemědělsky obdělávané pozemky mezi Bečvou a obcí Troubky. Snížená ochrana proti levobřežním rozlivům byla akceptována vzhledem k dlouhodobě předpokládané výstavbě nádrže na Bečvě u Teplic k jejímu předpokládanému transformačnímu účinku na špičkové povodňové průtoky řeky Bečvy který by zajistil při dnešním stavu ohrázování ochranu tohoto území.

V dokumentaci záplavových území se upozorňuje na možnost vylití až 30 mil. m3 vody při 100letém průtoku..Oblast je zařazena do záplavového území řeky Bečvy.

Vylévání vody z koryta řeky Bečvy začalo dne 7. července 1997, cca v 15 hodin, nejdříve v západní části města Přerova v níže ležícím úseku, po překročení průtoku cca 600 m3.s-1. V důsledku tohoto překročení kapacity koryta se v úseku pozvolna plnilo inundační území nejdříve pravobřežní, v odpoledních hodinách i levobřežní. Mezi 18.až 21. hodinou se při stále zvyšujícím průtoku (až na 810 m3.s-1) intenzivně plnil inundační prostor. V nočních hodinách, kdy kulminoval průtok ve výši cca 836 m3.s-1, dosáhla výška přeronu vody přes hráz asi 0,8 m, voda akumulovaná v inundaci vzdouvaná porostem za stálého přítoku vody z řeky protekla směrem do obce Troubky. Kulminace trvala až do ranních hodin 8. července, opadání průtoků bylo pozvolné. Při proudění přes obec docházelo k místnímu zrychlování, ale také ke vzdouvání o stavby, ploty, zvýšeniny terénu. Přítok vody do inundace trval 60 hodin. Průběh povodně v inundaci ovlivnily komunikace stavby v obci.

Škody na stavbách v obci nezpůsobila přívalová voda, která by destruovala vysokou kinetickou energií, nýbrž účinek vody v inundačním prostoru, při němž byly podmáčeny nosné zdi starších domů, v ojedinělých případech vliv místních turbulencí vzniklých v zástavbě. Svědčí o tom jednak prokazatelně plynulé plnění inundací, ale také to, že po opadnutí povodně nezůstaly žádné erozní jevy v místech proudění vody ani nebyly stopy po proudění vody o vysoké rychlosti. Stejným způsobem byly postiženy obce Bochoř, Citov a Vlkoš.

Komentář k povodni ve městě Otrokovice

Město bylo zaplaveno několikrát – nejdříve vodou z řeky Dřevnice, později po přelití následném protržení ochranné hráze, vybudované k ochraně města ve třicátých letech, vodou z řek Mojeny a Rusavy. V konečné fázi bylo město zaplaveno masivním proudem vody, která proudila celou údolní nivou řeky Moravy, jejíž výška hladiny překročila úroveň ochranných hrází. Ve všech tocích byl průtok vysoko nad úrovní 100leté vody, v Moravě to bylo 1034 m3.s-1, přitom 100letá voda je 725 m3.s-1. Regulace řeky Moravy včetně ochranných hrází, provedená koncem minulého a počátkem tohoto století, má proměnlivou kapacitu od 500 do 630 m3.s-1. V důsledku přelévání vody přes ochranné hráze v celé délce nad městem i ve městě byla výrazně překročena kapacita koryta u Tlumačova, následně byla zničena ochranná hráz podél řeky Moravy. Zaplaveny byly jak obytné domy, tak i všechny průmyslové areály komunikace. Dosažená kulminace povodňové vlny, která protékala celou údolní nivou včetně města Otrokovic, byla vyšší než kóta ochranných hrází podél Moravy. Situace byla kritická také proto, že město leží v terénní prohlubni a záplavová voda se nemohla samovolně vracet do koryt toků. Z tohoto důvodu trvala záplava mnohem delší dobu, než byla vlastní povodňová situace charakterizovaná zvýšenými průtoky v řekách.

AKTIVITY PŘI POVODNI

Povodňová aktivita vznikla v některých okresech již v sobotu 5. července v neděli 6. července. Varování obyvatelstva ve hromadných sdělovacích prostředcích provedl Český hydrometeorologický ústav již v pátek. Se zhoršujícím se stavem byly informace častější. Po celé období varovná činnost, hlásná předpovědní služba pokračovaly ve svých informacích prostřednictvím sdělovacích prostředků i přes povodňové komise všech stupňů. Pomáhaly tak k celkové orientaci při záchranných zabezpečovacích pracích. Nevýhodou bylo, že v řadě postižených obcí měst byla přerušena dodávka elektrického proudu a že tak tyto oblasti byly bez informací.

V pondělí 7. července ráno již zasedaly povodňové komise ucelených povodí Moravy, Dyje, Odry a Labe, ve všech postižených okresech pak povodňové komise okresních úřadů. Odpoledne ministr životního prostředí Jiří Skalický, předseda Ústřední povodňové komise, po prověření na místě samém rozhodl o tom, že záchranné zabezpečovacích práce řídí Ústřední povodňová komise a ustavil k tomu ústřední krizový štáb se sídlem v Olomouci. Ústřední povodňová komise a její krizový štáb pak úzce spolupracovaly s povodňovými komisemi jednotlivých okresů. Situaci ztěžovalo velmi nepříznivé počasí, přerušené telefonní spojení a omezené možnosti dopravy do postižených oblastí. Povodňové komise ucelených povodí pokračovaly v činnosti i v době, kdy svou práci uzavřel krizový štáb Ústřední povodňové komise, až do ukončení povodňové aktivity v jednotlivých povodích.

Mimo průběžné informace o povodňové situaci o jejím vývoji se působení povodňových orgánů zaměřilo na organizování záchranných zabezpečovacích prací. Byly nasazeny jednotky armády, v nepřetržité akci byly všechny hasičské sbory, vypomáhali i dobrovolníci. Záchranné akce se zaměřily především na vysvobození lidí uvězněných povodní v nepřístupných místech, na záchranu dobytka a majetku. V bezprostřední návaznosti na záchranné práce byl organizován přesun obyvatel, kteří přišli povodní o své domovy nebo jejichž domovy se staly dočasně neobyvatelnými, do míst přechodného ubytování. V místech, ve kterých se povodeň teprve očekávala, byla organizována evakuace obyvatel, přemístění výrobků, materiálů a dopravní techniky do bezpečí, nebo byly prováděny zabezpečovací práce k omezení vlivu povodně.

Celkově na záchranných zabezpečovacích pracích bylo

•nasazeno 16 967 profesionálních dobrovolných hasičů z 1544 jednotek, použito bylo 1793 požárních vozidel, 163 speciálních vozidel, 250 člunů a 1682 přenosných čerpadel,

•nasazeno 3500 vojáků v průměru denně ze 125 útvarů a 19 útvarů jednotek CO (nejvíce v době kulminace povodně dne 12. července – 7400 vojáků)),

•poskytnuto 28 vrtulníků 3 letouny, které uskutečnily 2501 letů, nejvíce – 650 – se uskutečnilo dne 9. července 1997,

•poskytnuto 819 kusů mobilní techniky (aut, transportérů, člunů), nejvíce dne 22. července,

•zachráněno a evakuováno armádou bylo 3427 osob.

Bezpečnost v postižených oblastech zajišťovaly jednotky policie, které byly posíleny z jednotek z jiných oblastí a 1341 vojáky.

Jednotky CO přepravily 150 tun materiálu humanitární pomoci, provedly demolice 157 zničených budov. Vlastní povodňová situace trvala od 6.až do 31. července. Stav ohrožení byl vyhlášen celkem v

•7 okresech v povodí Odry (Bruntál, Frýdek-Místek, Jeseník, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava),

•15 okresech v povodí Moravy (Šumperk, Vsetín, Ústí nad Orlicí, Olomouc, Přerov, Kroměříž, Zlín, Uherské Hradiště, Hodonín, Břeclav, Žďár nad Sázavou, Svitavy, Blansko, Brno-město a Brno-venkov),

•9 okresech v povodí Labe (Trutnov, Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí, Hradec Králové, Chrudim, Pardubice, Semily a Liberec).

Povodně v České republice jejich vliv se výrazně projevily i v sousedních státech – Polsku, Německu, Slovensku a Rakousku.

OBNOVA ÚZEMÍ PO POVODNI

Bezprostředně po skončení povodňové situace byly zahájeny práce na obnovu života v postiženém území. K nejnaléhavějším úkolům patřily opravy zařízení a obnovení dodávek elektrické energie, telefonního spojení, dodávka pitné vody plynu, obnova silničního a železničního spojení včetně pravidelné dopravy obyvatelstva, zboží, obnova zdravotního zabezpečení, obnova zásobování léky, potravinami, nápoji, krmivy pro dobytek, obnova kanalizačních systémů, provozu čistíren odpadních vod, obnova výroby v průmyslových závodech a objektech zemědělské výroby i obnova zdevastované sítě vodních toků. Tam, kde to bylo možné, se obyvatelé snažili opravit zdemolované domovy a ostatní budovy.

Zjištěné vyčíslené škody, zejména pak vysoká míra postižení obyvatelstva byly důvodem k tomu, že Jiří Skalický, místopředseda vlády a ministr životního prostředí, byl jmenován zmocněncem vlády pro formulaci, koordinaci a realizaci programu obnovy i rozvoje oblastí zasažených povodňovou katastrofou. K plnění těchto úkolů byl ustaven realizační pracovní tým – vládní povodňový výbor.

Zásadní rozhodnutí vlády týkající se obnovy území po katastrofálních povodních se na základu doporučení členů vlády vládního povodňového výboru soustřeďovala na vytvoření potřebných finančních rezerv, stanovení priorit při uvolňování financí na problematiku spoluúčasti státu při úhradě povodňových škod. Ke krytí výdajů na odstranění povodňových škod z r. 1997 byly ve státních rozpočtu na zvláštním účtu státních finančních aktivit k 31. červenci 1999 vytvořeny finanční zdroje ve výši 15,48 mld. Kč. Evidované finanční prostředky z mimorozpočtových zdrojů určené k likvidaci povodňových škod dosáhly 21,3 mld. Kč. Společně s rozpočtovými prostředky bylo na obnovu území po povodních k dispozici 37 mld. Kč, což představuje zhruba 58 % výše vyčíslených škod a pokrývá téměř celou výši škod na nemovitém majetku. Do souhrnu mimo rozpočtových zdrojů jsou započítány peníze uvolněné ze státních účelových fondů (Státní fond životního prostředí ČR, Pozemkový fond ČR), pojistná plnění (9,7 mld. Kč), výnosy veřejných sbírek, zahraniční pomoc z programu Phare, úvěr Evropské investiční banky, úvěry poskytované obyvatelstvu a podnikatelům na základě rozhodnutí vlády a parlamentu, vnitřní rozpočtové zdroje resortů, okresů a obcí, jakož i další vyčíslitelná pomoc – např. odklady splátek úvěrů, slevy nájmu ze zemědělských pozemků, snížení poplatků na školách ve školních stravovacích zařízeních i bezplatné pobyty na školách v přírodu pro žáky z postižených oblastí.

Programy obnovy území zajišťovaly ústřední orgány státní správy okresní úřady formou mimořádných dotací. Pozornost ministerstev se přednostně soustředila na tyto problémy: odstranění škod na dopravních komunikacích, na vodohospodářských zařízeních i korytech vodních toků, obnovu školních budov zařízení, odstranění ekologických škod, výstavbu opravy čistíren odpadních vod, vodovodních kanalizačních sítí, podporu podnikatelů nabídkou vhodných úvěrů, opravu energetických sítí a obnovu bytového fondu. Okresním úřadům byly poskytnuty finanční prostředky na neodkladná opatření a sociální výpomoc občanům, dále dotace na stavbu protipovodňových hrází, obnovu úkrytového fondu Civilní ochrany, obnovu majetku sloužícího sociálním zdravotnickým účelům, dotace na stabilizaci sesuvů, obnovu státního majetku, s nímž hospodařily obce, na obnovu škol v majetku obcí, obnovu vodohospodářských zařízení obcí i na výstavbu nájemních domů a domů s pečovatelskou péčí pro občany postižené povodňovou katastrofou, obnovu místních komunikací pro jiná mimořádná opatření.

Významné místo v pomoci oblastem postiženým povodněmi představovaly sbírky organizované státní správou a charitativními organizacemi. Vláda zřídila u České národní banky zvláštní účet – vládní povodňové konto – spravované Státním fondem životního prostředí ČR. Kromě toho byly organizovány i další veřejné sbírky, zřízeno bylo např. konto Povodeň u Komerční banky určené přednostně na obnovu školských zařízení. Na vládním povodňovém kontě bylo z veřejných sbírek soustředěno celkem 239 mil. Kč. Tyto prostředky byly na základu rozhodnutí vlády použity na podporu bydlení, přímou pomoc postiženým občanům a na pomoc, kterou pro občany zajišťovaly charitativní organizace. Z těchto prostředků byla rovněž zakoupena vysoušecí zařízení a bezplatně poskytovaná obcím a postupně převedená do majetku hasičských záchranných sborů okresů.

Na charitativní veřejnou sbírku České biskupské konference byly rovněž přijímány dary zahraničních katolických charitativních organizací. Při této sbírce bylo získáno 239 mil. Kč – byly především využity na výstavbu bytů pro sociálně slabé občany.

Mezinárodní humanitární pomoc ze zahraničí koordinovaná Ministerstvem zahraničí ČR představovala ve svém souhrnu 124,8 mil. Kč; největší část poskytla Spolková republika Německo. Velmi složitá situace vznikla ve vodním hospodářství lze totiž bez nadsázky říct, že škody v tomto sektoru patří k největším. Vodní toky a vodohospodářské objekty na nich byly při povodni ve všech případech podrobeny vysokému zatížení jako první. Koryta vodních toků jsou v ojedinělých případech dimenzována na 100leté průtoky, ve většině případů na 5leté až 20leté; v neupravených úsecích jsou kapacity koryt řek a potoků nižší, než je jednoletý průtok.

Celková výše škod činila na vodních tocích v kompetenci:

Povodí Moravy, a. s. 1765 mil. Kč

Povodí Odry, a. s.   1302 mil. Kč

Povodí Labe, a. s. 1034 mil. Kč

Státní meliorační správy 394 mil. Kč

Lesů České republiky, s. p. 327 mil. Kč

měst a obcí (odhad) 200 mil. Kč

Celkem 5022 mil. Kč

I když s odstraněním těchto škod bylo započato hned v roce 1997, jsou finanční nároky tak značné, že bude trvat až do roku cca 2001, než budou práce ukončeny.